170 / 610
168
a to včetně práv druhé generace.
9
Avšak přijetí nezávazného
soft law
katalogu ještě
neznamená skutečný konsensus. Již u první generace lidských práv je zpochybňována
jejich absolutní, nezrušitelná povaha. Obsah přirozeného práva je z definice nepro-
kazatelný, a tak někteří autoři označují lidská práva za pouhý „zamrzlý konsensus“.
Jsou-li lidská práva pouhým výsledkem vůle lidu, mohou být demokratickou cestou
kdykoliv odstraněna.
10
Tato argumentace je výrazně silnější ve vztahu k sociálním prá-
vům, kde je těžší obhájit jejich existenci jako nezávislou na státu a pozitivním právu.
Pojetí práv první generace jako pouhých negativních závazků však nebylo nikdy
zcela přesné. I práva první generace, práva občanská, inherentně obsahují pozitivní zá-
vazek státu konat. Volební právo vyžaduje tisk hlasovacích lístků a zajištění volebních
komisí. Právo na spravedlivý proces vyžaduje existenci nákladné sestavy nezávislých
soudů, za určitých podmínek pak může vyžadovat i právo na bezplatnou právní po-
moc.
11
Českou republiku stojí toto právo první generace 14 miliard korun ročně.
12
Rozhodovací činností soudů dochází k podstatnému rozšiřování práv první generace.
Právo na život již neznamená pouze zákaz usmrcení jednotlivce státní mocí, avšak
vyžaduje ochranu jednotlivce před třetími stranami
13
, jakož i poskytnutí nezbytné lé-
kařské péče. Kritiku sociálních práv lze tak vztáhnout na jakékoliv pozitivní závazky,
které tak lze dovodit i z práv první generace.
3. Právo na zdravotní péči v judikatuře ESLP
Při vzniku textu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv v r. 1950 převládlo
minimalistické pojetí, kdy přijaté znění Úmluvy obsahovalo pouze práva občanská
a politická. Důvodem nebylo odmítnutí sociálních práv jako takových, nýbrž snaha
dosáhnout konsenzu mezi mnoha zeměmi různé hospodářské úrovně. Dalším důvo-
dem minimalistického pojetí byla i otevřenost Rady Evropy pro vstup dalších států,
kdy příliš přísné požadavky by zamezily vstupu poválečného Německa, jehož integrace
do evropských struktur se jevila jako více než žádoucí.
14
Okruh práv byl později rozší-
řen dodatkovými protokoly o právo na vlastnictví,
15
vzdělání,
16
svobodné volby,
17
zákaz
uvěznění pro dluh,
18
svobodu pohybu,
19
zákaz vyhoštění občanů,
20
zákaz hromadného
9
Preambule. Všeobecná deklarace lidských práv. 10. 12. 1948.
10
MacIntyre, A:
After Virtue: A Study in Moral Theory
. Notre Dame: University of Notre Dame Press.
2007. str. 69.
11
Kratochvíl, J. str. 23.
12
Data za rok 2012. CEPEJ: Report on „European judicial systems – Edition 2014 (2012 data): efficiency
and quality of justice“. The European Commission for the Efficiency of Justice (CEPEJ). 2014. str. 19.
13
Osman proti Spojenému království.
Rozsudek Velkého senátu ESLP. 28 10. 1998. § 115.
14
Kratochvíl, J. str. 25.
15
čl. 1 Protokolu 1 k Úmluvě. Paříž, 20. 3.1952.
16
čl. 2 Protokolu 1 k Úmluvě. Paříž, 20. 3.1952.
17
čl. 3 Protokolu 1 k Úmluvě. Paříž, 20. 3.1952.
18
čl. 1 Protokolu 4 k Úmluvě. Štrasburk, 16. 10. 1963.
19
čl. 2 Protokolu 4 k Úmluvě. Štrasburk, 16. 10. 1963.
20
čl. 3 Protokolu 4 k Úmluvě. Štrasburk, 16. 10. 1963.