175 / 610
173
s zákazem nelidského zacházení, neboť na ostrově Sv. Kryštofa by ho čekala bolestivá
smrt v nedůstojných podmínkách.
42
Případ
D. proti Spojenému království
považuji za příklad neúmyslného vytváření
judikatury k právu na zdravotní péči skrze judikaturu k jiné problematice, v tomto
případě extradiční. Místo toho, aby Soud navazoval na restriktivní judikaturu k zdra-
votní péči rozebranou výše, rozhodl se navázat na extenzivní judikaturu v extradičních
věcech. Zde Soud aplikuje doktrínu formulovanou v případě
Soering proti Spojenému
království
, ve kterém posuzoval přípustnost vydání podezřelého k trestnímu stíhání
do USA, kde hrozilo uložení trestu smrti. Zde se soud zabýval otázkou
ratione loci
.
Zatímco bylo zřejmé, že stěžovateli hrozící
„death row phenomenom“
by v daném pří-
padě představoval nelidské zacházení pokud by mu byl vystaven v Spojeném království,
což ostatně dle britského práva ani možné nebylo, Soud posuzoval, zda se Británie
může odpovědnosti zbavit vydáním stěžovatele do USA. Soud v zájmu efektivity práv
v Úmluvě zaujal stanovisko, že stěžovatel do USA nemůže být vydán, protože zde exis-
tuje reálné riziko, že by byl vystaven zacházení v rozporu s článkem 3.
43
ESLP si však rychle uvědomil možné politické důsledky svého rozhodnutí a od pří-
padu
D. proti Spojenému království
již nikdy zákaz vyhoštění z důvodu závislosti stěžo-
vatele na poskytované péče neshledal. V obdobném případě
N. proti Spojenému krá-
lovství
např. vyhoštění povolil, neboť stěžovatelka měla být vyhoštěna do Ugandy, kde
je léčba AIDS dostupná, byť za velmi omezených podmínek. Svou předchozí doktrínu
omezil na extrémní situace, jakým byl případ pana D., který byl velmi blízko smrti
a čelil hrozbě osamoceného bolestivého umírání v nuzných podmínkách bez jakékoliv
pomoci. Soud argumentoval, že v daném případě by fyzické a duševní utrpení nebylo
důsledkem nelidského zacházení ze strany státních orgánů, nýbrž mělo svůj původ
v nemoci a čl. 3 tak nebyl dotčen. Tento přístup, ač snad správný, není konzistentní
s předchozím rozhodnutí, ve kterém by utrpení pana D. také mělo původ v nemoci.
Jako nevhodný se však jeví podpůrný argument Soudu hrozbou přetížení systémů
zdravotní péče.
44
Je nepochybné, že původní rozhodnutí
D. proti Spojenému králov-
ství
mělo nemalé ekonomické důsledky pro členské státy. Tato skutečnost byla jedině
umocněna faktem, že veřejné zdravotnictví je v Británii, stejně jako ve většině evrop-
ských zemích, financováno příspěvkovým systémem. Jako u ostatních sociálních práv
lze tak tvrdit, že jde o systém financovaný odvody z příjmů a založený na solidaritě.
Sociální systémy se jen těžko vyrovnávají s povinností poskytovat plnění cizincům,
kteří do systému nepřispívali a jsou tak
de facto
černými pasažéry. Přesto však nelze
přehlédnout přesvědčivost disentujícího stanoviska v případu
N. proti Spojenému krá-
lovství.
Soudci správně poukazují, že stěžovatelka namítala potenciální porušení zákazu
nelidského zacházení, které by v jejím případě nastalo nedostupností potřebné lékařské
péče v Ugandě. Zákaz nelidského zacházení je absolutní a nelze jej vyvažovat ekono-
42
D. proti Spojenému království.
Rozsudek ESLP. 2. 5. 1997. Stížnost 30240/96.
43
Soering proti Spojenému království.
Rozsudek pléna ESLP. 7. 7. 1989. Stížnost č. 14038/88. § 91.
44
N. proti Spojenému království.
Rozsudek Velkého senátu ESLP.
27.5. 2008. Stížnost č. 26565/05.