282 / 610
280
majetek).
19
Licence GNU GPL v. 3 se o morálních právech nezmiňuje vůbec, a to
jednoduše proto, že tato licence pochází z USA. Licence EUPL v. 1.1 ve svém čl. 2
stanoví, že v zemích, které přiznávají autorům i morální práva (např. Česká republika
a Německo) se poskytovatel licence vzdává vykonávání těchto morálních práv.
I přes výše nastíněné rozdíly, vyplývající z rozdílných pojetí autorského práva, si
nejproblematičtější a nejzásadnější otázku kladou v jednotlivých právních kulturách
právníci stejně: Jsou veřejné licence platné a vymahatelné u soudu?
Nejistota v tak elementární otázce, jakou je platnost veřejné licence, panuje zejména
proto, že téměř neexistuje soudní judikatura, která by měla konečné slovo. V následu-
jících kapitolách bude demonstrováno, že FOSS je využíván čím dál větším počtem
nejen běžných uživatelů, ale i obchodních korporací. Neexistence širší judikaturní
praxe může být překvapením zejména proto, že k porušování veřejných licencí dochá-
zí pravděpodobně denně (viz 4.4. FOSS v komerčním prostředí – několik postřehů
na závěr). Důvodem, proč spory nejsou projednávány před soudy, mohou být prozaic-
ké. Například se FOSS komunita nebo autor díla o porušování licence vůbec nedozví.
Důvody mohou být i pragmatické; i když se autor o porušování veřejné licence dozví,
nejdříve kontaktuje narušitele a v duchu filozofie FOSS, která spíše než monetární
zadostučinění prosazuje vymáhání uživatelských svobod, se snaží s narušitelem vyjed-
návat a dohodnout, aby licenci dodržoval. Nejistota ohledně výsledků soudního řízení,
kterou způsobuje právě nedostatek předchozích rozhodnutí, klade na potencionální
strany sporu vysoké transakční náklady (a v USA zejména vysoké náklady na právní
zastoupení) a rovněž neformální ekonomický vliv velkých společností, které se porušo-
vání FOSS licencí dopouští, není zanedbatelný.
20
Můžeme ale spolu s McDonaghem
předpokládat, že v budoucnu vyvstanou tzv. „hard cases“ neboli složité případy, které
budou formovat další směřování celé FOSS komunity.
21
I přes úvodní pesimismus se
veřejné licence přece jen staly předmětem několika soudních sporů. O veřejných licen-
cích rozhodovaly soudy v Německu, ve Francii a samozřejmě soudy USA.
22
Nebyly to
ale soudy USA, kdo položil základ pro judikaturu v oblasti vymáhání veřejných licencí,
nýbrž soudy v Evropě.
23
Jedním z nejcitovanějších a nejzásadnějších rozsudků týkajících se FOSS z pera
evropských soudců, je rozsudek Zemského soudu v Mnichově populárně označova-
ný jako Welte v. Sitecom, ve kterém soud potvrdil vymahatelnost veřejných licencí
(konkrétně licence GNU GPL v. 2).
24
Jedním z nejzásadnějších a nejcitovanějších roz-
19
17 U.S.C. § 201d.
20
KARNI, L. The Price of Free Software: Information Costs and the Free Software Foundation´s General
Public License.
AIPLA Quarterly Journal
. 2012, roč. 40, č. 3, s. 479.
21
SHEMTOV; WALDEN
,
ref. 5, s. 105.
22
Tamtéž, s. 105.
23
O‘NEILL, J. B.; GASPAR, C.
J.
What Can Decisions by European Courts Teach Us about the Future
of Open-Source Litigation in the United States.
AIPLA Quarterly Journal
. 2010, roč. 38, č. 4, s. 439.
24
Rozsudek Landgericht München, 2004.