359 / 610
357
nejméně třemi osobami,
10
které se výrazně neodlišují (tyto osoby bývají označovány
jako
figuranti
, případně
osoby přivzaté
). Poznávaná osoba je před příchodem poznáva-
jícího vyzvána, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Celkem jsou
tedy před ztotožňujícího postaveny nejméně čtyři osoby. Cílem rekognice je právně
relevantní a vypovídající určení totožnosti poznávané osoby. Rekogničního úkonu se
dále vždy účastní alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna (označována jako
nezúčastněná osoba
). Přítomnost nezúčastněné osoby má garantovat objektivní průběh
rekognice, přičemž ve většině případů je možné, aby taková osoba byla jednou z osob
přivzatých. Nezúčastněná osoba však musí být řádně poučena o svém procesním po-
stavení a v protokolu o rekognici jako osoba nezúčastněná označena. Nezúčastněnou
osobou nikdy nemůže být poznávající, poznávaný či orgán činný v trestním řízení.
Ve fázi znovupoznání ztotožňující osoba označí osobu poznávanou, pakliže jí pozná,
a zároveň uvede, zda a případně do jaké míry si je správností určení její totožnosti jako
osoby poznávané jistá. Pokud však ztotožňující osoba v žádné z ukázaných osob pozná-
vaného s nejvyšší pravděpodobností neidentifikuje jako nezaměnitelnou individualitu
dříve vnímanou v souvislosti s předmětnou trestnou činností, nemůže být k označení
některé z ukázaných osob jakýmkoli způsobem donucována. K případnému označení
osoby by mělo dojít s výjimkou případů zvláštního zřetele hodných před všemi osoba-
mi ukázanými, a to jednoznačným projevem vůle za účasti na věci nezúčastněné osoby
(zejména z důvodu vyloučení následných pochybností).
Pakliže se v průběhu prvních dvou fází rekognice objeví rozpor mezi údaji uvede-
nými v dřívější výpovědi a následnými výsledky znovupoznání, musí být obligatorně
provedena ještě fáze třetí upravená v § 104b odst. 8 TŘ. V rámci ní dochází k dodateč-
nému výslechu poznávající osoby po provedení rekognice za účelem odstranění vznik-
lých rozporů. Rozpor nejčastěji nastává v případě zmíněných charakteristických znaků
a zvláštností, které nejsou v souladu s těmi, podle nichž poznávající osoba nakonec
určila ztotožňovanou osobu. Zda takový rozpor objektivně nastal lze dovodit z prosté
komparace obsahu dřívější výpovědi poznávající osoby s údaji o totožnosti poznávané
osoby uvedenými v průběhu samotného znovupoznání. V rámci dodatečného výsle-
chu je poznávající osoba upozorněna na zjištěné rozpory a je jí dán prostor k objasnění
příčin těchto rozporů, případně na další doplňující vysvětlení. Na dodatečném výsle-
chu, respektive na tom, do jaké míry se podaří rozpory jeho provedením odstranit,
závisí věrohodnost a důkazní síla výsledku rekognice.
10
Stanoví § 104b odst. 3 TŘ. Výjimkou je rekognice mrtvoly, kde postačí ukázání jediného objektu - mrtvé osoby.