360 / 610
358
4. Druhy a formy rekognice osob
Základním druhem rekognice osob, při kterém dochází ke ztotožňování osoby na zá-
kladě přímého vnímání osob ukázaných, je rekognice in natura. V tomto případě je
ztotožňujícímu umožněna nezprostředkovaná neboli původní identifikace osoby. Tato
rekognice bývá zpravidla prováděna na základě anatomicko-morfologických identi-
fikačních znaků osoby, a to prostým ukázáním určitého vzorku vzájemně se výrazně
neodlišujících osob. Právě s takto prováděnou rekognicí osoby a priori počítá i náš
trestní řád a lze na ni vztáhnout obecná ustanovení o rekognici uváděná v tomto textu
pod základní charakteristikou rekognice. Z tohoto důvodu již nebude v rámci této
kapitoly samostatně vymezena, avšak vůči jejím obecným znakům budou vymezeny
ostatní druhy rekognice osob.
Právní úprava však výslovně upravuje též rekognici osoby na základě fotogra-
fií (§ 104b odst. 4 TŘ), v rámci které je nižší stupeň původnosti předváděné osoby
oproti rekognici in natura, a rekognici podle hlasu (§ 104b odst. 3 věta třetí TŘ).
Znovupoznání hlasové systematicky podřazujeme do kategorie znovupoznání podle
funkčně-dynamických znaků (nikoliv podle anatomicko-morfologických znaků), kte-
rá je však značně obsáhlejší, co do možných způsobů znovupoznání.
Specifickou formou rekognice z hlediska jejího provedení, jenž nelze podřadit pod
výše uvedenou kategorizaci, je
rekognice skrytá
, kterou právní řád upravuje v ustanove-
ní § 104b odst. 7 TŘ (někde též pojímána jakožto samostatný druh úkonu).
11
Zcela
zvláštním případem je konečně tzv.
rekognice prázdná
.
4.1 Rekognice osob na základě fotografií
Rekognici osob podle fotografií přisuzuje právní úprava subsidiární povahu ve vzta-
hu k rekognici in natura, když v ustanovení § 104b odst. 4 TŘ stanoví, že rekognice
se provede podle fotografie, která se předloží poznávajícímu s obdobnými fotografiemi
nejméně tří dalších osob, není-li možno (in natura) ukázat osobu, která má být po-
znána (např. je-li osoba nezvěstná). Poznávajícímu jsou tedy v takovém případě před-
loženy současně fotografie alespoň 4 osob, z nichž právě na jedné je osoba poznávaná.
Posuzovány mohou být pouze anatomicko-morfologické identifikační znaky osoby.
Zákon výslovně nestanoví, zda každá z ukázaných osob může být ukázána pouze
na jedné fotografii, či zda může být ukázána na více snímcích, případně na kolika.
Domnívám se, že zobrazení každé z osob na více snímcích ve většině případů povede
k možnosti přesnějšího a jistějšího určení totožnosti poznávané osoby poznávajícím,
neboť čím více snímků bude mít poznávající k dispozici, tím komplexnější a zároveň
detailnější představu si může o vzhledu ukázané osoby vytvořit. Stejně tak může na jed-
nom ze snímků dojít k zachycení podstatného a charakteristického detailu poznávané
osoby. Je však třeba striktně dodržovat stejný počet snímků, jejich kvalitu a způsob
zobrazení u všech ukázaných osob. Kritérium stejného počtu, kvality snímků a obdob-
11
Hanušová, Z.: Rekognice. Diplomová práce. Praha: PF UK, 2014, s. 27 a násl.