366 / 610
364
7. Vady realizace rekognice a její procesní důsledky
Základním předpokladem řádně získaného důkazu je zákonnost samotného dokazo-
vání, tedy v našem případě zákonnost provedení rekognice osob.
Zákonností dokazování se rozumí, že se jedná o důkazní prostředek podle zákona
přípustný a získaný řádným postupem v souladu s právními předpis.
24
Pokud soud se-
zná, že dokazování neproběhlo v souladu se zákonem, prohlásí získaný důkaz za důkaz
absolutně neúčinný. U takového důkazu již není třeba se zabývat dalšími stránkami
hodnocení důkazů (např. z hlediska důkazní síly) a soud k němu vůbec nepřihlédne,
je vyloučen z hodnocení při zjišťování skutkového stavu věci.
25
Absolutně neúčinný
důkaz je důsledkem podstatné a neodstranitelné vady – v řízení nemohou být použity
jako důkazy poznatky, které sice byly získány procesním dokazováním, avšak při je-
jich obstarávání či provádění došlo k porušení právního předpisu, které mělo povahu
podstatné vady řízení. Po nápravě vady absolutně neúčinného důkazu opakováním
příslušného úkonu trestního řízení, popřípadě jiným odstraněním podstatné vady, je
zpravidla možné použít v dalším řízení pouze nový, bezvadně opatřený a provedený
důkaz – tj. však u rekognice problematické vzhledem k výše nastíněné neopakovatel-
nosti. Původně vadně provedený důkaz lze v dalším řízení použít pouze v případech
relativní neúčinnosti.
26
Relativní neúčinnost důkazu je důsledkem existence podstatné (závažné) vady, která
je odstranitelná. Pokud je vada, ke které došlo, nepodstatná (nezávažná), je důkaz
účinný a lze ho v trestním řízení použít. Pro rozlišení relativní neúčinnosti důkazu
od absolutní neúčinnosti důkazu není tedy rozhodující závažnost vady, jelikož v obou
případech musí jít o vadu podstatnou (závažnou), ale to, že v případě relativně neú-
činného důkazu lze jeho podstatnou vadu dodatečně odstranit a tím důkaz z hlediska
použitelnosti konvalidovat. Trestní řád podstatnou vadu výslovně nedefinuje, proto je
individuální posouzení nutné v každém konkrétním případě.
7.1 Vady a pochybení před samotným znovupoznáváním
7.1.1 Výslech v odpovídajícím procesním postavení před provedením
rekognice
V rámci oznámení trestného činu obvykle dochází k více či méně detailnímu popisu
pachatele, avšak takový popis je stále jen součástí oznámení a nemůže jej být dále užito
jako důkazu v trestním řízení. Pokud po oznámení trestného činu dojde k zaháje-
ní trestního stíhání určité osoby, je nezbytné, aby oznamovatel opětovně uvedl popis
předmětné osoby v rámci výslechu. Pouze takový výslech je relevantní z hlediska zjiš-
ťování skutkového stavu věci před soudem, a jen z popisu osoby v rámci něj je možné
následně dovozovat věrohodnost či nevěrohodnost provedené rekognice.
24
Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges. 2013, s. 401
25
Viz § 89 odst. 3 TŘ
26
Musil, J. a kol.: Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 423