361 / 610
359
ného zobrazení osob na snímcích by mělo být jednoznačně bráno v potaz přednostně,
aby nedocházelo k vytváření nerovných podmínek. Jednou ze zásad rekognice je ukázá-
ní osob současně v totožných podmínkách, aniž by docházelo k ovlivňování poznávají-
cího na výběru. Stejně jako je nemyslitelné postavit u rekognice in natura jednu z osob
o dva kroky dopředu před ostatní, není možné ukázat u některé z osob více snímků,
případně uvést u snímku aktuální datum. Pakliže však bude u rekognice podle foto-
grafií ukázáno stejné množství snímků u všech ukázaných, v obdobné kvalitě, rozlišení
a z obdobných úhlů, domnívám se, že to může výsledkům rekognice jedině přispět.
Zajímavou otázkou je také způsob uspořádání těchto fotografií při předložení pozná-
vajícímu. Osobně bych považoval za nejpraktičtější takové řazení, kdy by v každé řadě
byla právě jedna fotografie každé předkládané osoby, a na jednotlivých řádcích by byly
fotografie z různých úhlů pohledu. Poznávající by poté vybíral z jednotlivých sloupců,
z nichž každý by tvořily fotografie té které osoby. V praxi se však rekognice podle více
snímků každé z ukázaných osob nerealizuje, a platí tak výše uvedené, že právě na jedné
fotografii je osoba poznávaná.
4.2 Rekognice osob podle funkčně –dynamických znaků
Rekognicí osob podle funkčně-dynamických znaků a stereotypů rozumíme poměr-
ně širokou oblast, ve které identifikačními znaky mohou být například chůze, běh,
mimika, gesta, stereotypy, hlas či držení těla, tedy projevy spojené s určitou činností
člověka. Tyto rekognice bývají velmi náročné z hlediska provedení a přípravy, zejména
co do dodržení zásady podobnosti předváděných osob. Právní úprava výslovně počítá
pouze s rekognicí osoby na základě hlasu, a to v ustanovení § 104b odst. 3 věta třetí
TŘ. U této je osobě poznávané nutno umožnit, aby hovořila v libovolném pořadí mezi
dalšími osobami s podobnými hlasovými projevy. Zákonodárce zde tak zcela logicky
upouští od podmínky vzájemně se vzhledem výrazně neodlišujících osob v případech,
kdy dochází k znovupoznání čistě na základě hlasového projevu. Namísto toho je však
třeba dodržet podmínku podobných hlasových vlastností osob, které jsou vyzvány
k vyslovení několika, obvykle shodných, slov. Obecně dovozuji, že ať už se bude v kon-
krétním případě jednat o znovupoznání na základě libovolného znaku, bude vždy
třeba dodržet právě výraznou neodlišnost takového znaku mezi ukázanými osobami.
U rekognice podle funkčně-dynamických znaků již nelze hovořit o pouhém pasivním
podrobení se osoby poznávané, a lze ji tak ze strany obviněného jakožto poznávaného
odmítnout.
Specifikem znovupoznání na základě funkčně dynamických znaků je faktická ne-
možnost současné demonstrace všech ukázaných osob, tedy přivzatých osob a mezi
nimi se v libovolném pořadí vyskytující osoby poznávané. Osobě ztotožňované musí
být umožněna vlastní demonstrace na základě konkrétních znaků ve zvoleném pořadí.
K rekognici podle funkčních znaků bude přistupováno především v situacích, kdy
z předcházejícího výslechu ztotožňující osoby vyjde najevo, že si pamatuje pouze určitý
charakteristický funkčně-dynamický znak osoby, tedy znak nepozorovatelný pouhým