191 / 220
189
Instrument jednotného evropského patentu má přinést velmi žádoucí celoevrop-
ský patentový systém s jednoduchým přihlašovacím procesem, (relativně) nízkými
administrativními a finančními nároky pro evropské i cizí (americké, ruské, asijské)
přihlašovatele, který by byl současně konkurenceschopný jiným velkým patentovým
systémům, zejm. americkému a masivně rostoucímu čínskému.
Deklarovanými politickými cíli jsou pak zvýšení konkurenceschopnosti evropských
podniků a unifikace dosavadní evropské dvoukolejné patentové soustavy, sestávající
z národních patentových úprav a společného celoevropského patentového systému za-
loženého mezinárodní Úmluvou o udělování evropských patentů z roku 1973 (která
však není nijak svázána s organizací evropské integrace; viz dále).
377
2.1 Čtyři dekády na cestě k jednotnému evropskému patentu
První úvahy o sladění národních úprav patentového práva evropských států se obje-
vily již krátce po uzavření tzv. Římských smluv v roce 1957, na přelomu 50. a 60. let
minulého století, kdy byla v rámci Evropských společenství ustavena
Mezivládní kon-
ference pro založení evropského systému udělování patentů
. Cílem Mezivládní konference
bylo nalezení společného panevropského řešení patentové, vzorové a známkové ochra-
ny. Mezivládní konference v patentové oblasti záhy začala realizovat tzv. duální princip,
který systém společné patentové ochrany rozděloval na dvě úrovně – i) celoevropský
regionální patentový systém, přístupný všem evropským státům a později realizovaný
Úmluvou o udělování evropských patentů z roku 1973 (
Convention on the Grant of
European Patents
neboli Evropská patentová úmluva –
European Patent Convention
– EPC), a ii) samostatný podsystém společného patentu (Společenství), platného
ve všech členských státech Evropských společenství.
378
Regionální patentový systém, dnes notorietně označován jako „evropský patent“, byl
realizován výše zmíněnou Evropskou patentovou úmluvou z roku 1973.
379
Smyslem
tohoto systému je centralizace přihlašovací a udělovací části zápisného řízení před jed-
notným tělesem, a proto byl na základě Evropské patentové úmluvy zřízen Evropský
patentový úřad (
European Patent Office
– EPO) se sídlem v Mnichově. Ten jednotně
přijímá a zpracovává přihlášky evropského patentu a uděluje „evropské patenty“, které
však musí být k nabytí účinnosti v jednotlivých členských státech podrobeny procesu
tzv. validace, tj. ověření splnění národních podmínek.
380
Skutečné úsilí o konkrétní řešení druhého subsystému společného patentu nastalo
rovněž v 70. letech a vyvrcholilo Lucemburskou konferencí o patentu Společenství
v prosinci 1975. Na uvedené konferenci byla devíti státy Evropského hospodářského
377
Srov. (ÚPV ČR – Patent EU, 2013), (SMÉKALOVÁ, 2013) a (ÚPV ČR – Patent EU, 2013).
378
Srov. (BABICKÝ, 2011 str. 15).
379
Úmluvě předcházela mezivládní Dohoda o udělování evropských patentů z roku 1972, jejíž text byl
na diplomatické konferenci v Mnichově v roce 1973 vtělen do Evropské patentové úmluvy. Česká re-
publika je členem EPC od roku 2002, garantem na české straně je Úřad průmyslového vlastnictví České
republiky (ÚPV).
Ibid.
380
Ibid.