52 / 284
50
nodárství, jednak ke sdružování zaměstnanců do svépomocných sdružení. Konkrétní
ochranná opatření, jejichž cílem byla ochrana zaměstnance, byla přijímána postup-
ně. První zákonnou úpravou byl v tomto směru Dvorský dekret z roku 1786 vydaný
za vlády císaře Josefa II., který stanovil základní požadavky na hygienu u pracujících
dětí. Dětská práce byla dále omezena Dvorským dekretem z roku 1842, který povolil
zaměstnávat děti až od 9 let za předpokladu, že navštěvovaly alespoň 3 roky školu,
a od 12 let, pokud školu nenavštěvovaly vůbec. Další omezení se týkala pracovní doby
dětí a mladistvých. Dvorský dekret z roku 1873 uložil továrníkům, aby v případě úra-
zu či nemoci hradili dělníkovi pobyt v nemocnici po dobu nejméně 4 týdnů.
219
K dalšímu vývoji ochranného zákonodárství došlo v polovině 19. století. Horní
zákon z roku 1854 obsahoval ustanovení směřující k ochraně zdraví dělníků a uklá-
dal též majitelům dolů, aby pro podporu svých dělníků zřídili samostatnou bratrskou
pokladnu, čímž byl položen základ nemocenského a důchodového pojištění dělníků
v rámci tzv. hornických bratrských pokladen.
Živnostenský řád z roku 1859 ukládal podobnou povinnost jako horní zákon závo-
dům, které ve společných dílnách zaměstnávaly zpravidla více než 20 dělníků. Tento
předpis zakázal zaměstnávat děti do 10 let a děti od 10 do 12 let bylo možné zaměst-
nat, jen pokud o to požádal jejich otec. Několik ustanovení směřovalo též k ochraně
zdraví při práci, často však docházelo k jejich porušování. Dalším významným legis-
lativním počinem na poli sociálního zákonodárství byly dvě novely živnostenského
řádu. Na tzv. řemeslnickou novelu z roku 1883 navázala v roce 1885 novela dělnická,
která mj. uplatnila sociální minimum pro dělníky v živnostech, upravila pracovní pod-
mínky mladistvých dělníků v továrnách a učňů. Novela obsahovala rovněž předpisy
na ochranu života a zdraví při práci, nedělní a sváteční klid a řešila i mzdové otázky.
Na novely živnostenského řádu navazovala v 80. a 90. letech XIX. století – pod vli-
vem Bismarckova Německa – celá řada předpisů, jejichž účelem bylo zvýšení sociální
úrovně dělnictva.
Prosincová ústava z roku 1867 zakotvila koaliční svobodu. K ústupu od trestněpráv-
ních postihů za prosazování hospodářských a sociálních zájmu zaměstnanců stávkou
došlo o 13 let později (zákonem č. 43/1870 ř. z.). Trestáno bylo pouze ohrožení ve-
řejného klidu a pořádku. Zrušení zákazu koalic představovalo silný impulz pro sdru-
žování zaměstnanců ve spolcích a následně i v odborových organizacích. Sdružování
zaměstnanců vedlo k růstu jejich vyjednávací síly a tím k relativizaci postavení ekono-
micky nadřízeného zaměstnavatele. Téměř současně se vznikem odborových organi-
zací došlo k jednání mezi těmito sdruženími a zaměstnavateli a následně i k uzavírání
kolektivních smluv. Ty postupně nabývaly na významu a ujednání v nich obsažená
měla nejenom přednost před dispozitivními ustanoveními zákona, ale také limitovala
dvoustranná ujednání mezi zaměstnavatelem a jednotlivým zaměstnancem. Tím byl
219
Malý, K. a kol.
Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a. s., 1999,
s. 170.