57 / 284
55
se upravují pracovní poměry dělníků zaměstnaných při režijních stavbách železnic,
a v jejich pomocných ústavech
240
a Zákon o statkových úřednících.
241
Jiné zákony před aplikací OZO upřednostňovaly zcela či zčásti jiné speciální (z dneš-
ního pohledu pracovněprávní) předpisy. Jednalo se např. o Zákon ze dne 17. červen-
ce 1919, č. 420 Sb. o práci dětí,
242
Zákon ze dne 11. května 1923, č. 106 Sb. z. a n.,
o nakladatelské smlouvě,
243
Zákon ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. o podomním
obchodě,
244
Zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z. a n., o pracovním poměru
soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném
postavení (zákon o soukromých zaměstnancích),
245
Zákon ze dne 3. července 1936,
č. 189 Sb. z. a n., o pracovním poměru redaktorů,
246
nebo Zákon ze dne 21. prosin-
ce 1948 o pracovním poměru domovnickém, č. 4/49 Sb.
247
Známy však jsou též odchylné způsoby úpravy vztahu k OZO. Tyto dílčí úpravy
nezpochybňovaly obecnou subsidiární působnost OZO, ta nicméně obvykle nebyla
ve zvláštním předpise výslovně ani zmíněna, ani potvrzena.
248
Konečně se bylo možné
240
Cit. předpis obsahoval v ust. § 1 úpravu: „
Není-li takového dohodnutí, tedy rozhodují obecný zákoník
občanský a jinaké předpisy zákonné.
“
241
Zákon ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z., o služební smlouvě osob ustanovených v hospodářských a les-
nických podnicích ke službám vyššího druhu (zákon o statkových úřednících). Srov. ust. § 38, který
stanovil: „
Pokud tento zákon nic jiného neustanovuje, vztahují se na služební poměry v tomto zákonu upra-
vené předpisy obecného zákoníka občanského, zejména o služební smlouvě.
“ Ust. § 39 pak obsahovalo in-
tertemporální úpravu: „
Ustanovení tohoto zákona vztahují se na služební poměry trvající v době, kdy počal
působiti, pokud jejich základem nejsou odporující úmluvy podle dříve platného zákona přípustné.
“
242
Srov. ust. § 8 poslední věta, které stanovilo: „
Pro místnosti, ve kterých se užívá dětí ku práci domácké, platí
předpisy § 74 živnostenského řádu.
“
243
V ust. § 43 bylo uvedeno: „
Pokud tento zákon neustanovuje ničeho jiného, platí pro nakladatelskou smlou-
vu ustanovení všeobecného obchodního zákona (článek 1. zákona ze dne 18. prosince 1862, č. 1 ř. z. pro
rok 1863, a § 1 zák. čl. XXXVII. z r. 1875) a obecného práva občanského.
“
244
Ust. § 9 odst. 9 stanovilo: „
Předpisy o nedělním klidu, platné v jednotlivých městech a místech, ať již všeobec-
né nebo vztahující se pouze na určité živnosti obchodní nebo určité druhy zboží, vztahují se i na provozování
podomního obchodu.
“
245
Dle ustanovení § 54 zákona o soukromých zaměstnancích platilo: „
Pokud tento zákon nemá jiných usta-
novení, platí pro pracovní poměry jím upravené, jestliže jsou podrobeny živnostenskému řádu nebo živnos-
tenskému zákonu, ustanovení těchto zákonů, a jinak ustanovení obecného zákoníka občanského (…).
“ Zákon
o soukromých zaměstnancích však neřešil svůj vztah k ještě speciálnějším zákonům upravujícím postavení
zaměstnanců. K tomu srov. Hermann-Otavský, K.; Srb, J.: Zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z.
a n., o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v po-
dobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích), Praha, Nákladem Československého kompa-
su, tiskařské a vydavatelské akc. spol., 1935, str. 457.
246
Ust. § 19 upravovalo: „
Pokud tento zákon nemá jiných ustanovení, platí pro pracovní poměr redaktorů
ustanovení zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z. a n. o pracovním poměru soukromých úředníků,
obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákona o soukromých zaměstnancích).
“
247
Ust. § 18 stanovilo následující: „
Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, vztahují se na domovníky
předpisy platné pro osoby v pracovním poměru, zejména též předpisy o mzdě a o národním pojištění.
“
248
V ustanovení § 14 vyhlášky místodržitelství ze dne 21. srpna 1857, č. 42 čes. z. z., Čeledního řádu pro
Prahu (vnitřní město) byla obsažena dílčí delegace: „Čeledín jest podle toho, co v obecném zákoníku
občanském vyměřeno, práv z každé škody, vlastní svou vinou vzniklé.“ Ač čelední poměr měl kořeny