59 / 284
57
nosti subsidiárně. Zmínit lze např. zákon o osmihodinné pracovní době, který speciál-
ní úpravou přestávek v práci nepřímo zrušil ustanovení § 74e živnostenského řádu.
252
Vzhledem k často nejasné hranici mezi veřejným a soukromým právem se jednou
ze základních otázek stal rozsah podpůrné působnosti OZO pro veřejnoprávní služeb-
ní poměry. Obecný občanský zákoník upravoval dle svého ust. § 1 soukromá práva
a povinnosti. Některá jeho ustanovení však obsahovala též normy, které se neuplatnily
pouze v soukromé sféře. Jednalo se jednak o obecné principy (např. zákaz retroaktivity
či zákaz precedenčního rozhodování), předpisy o soudním řízení (tzv. procesní normy
– např. úprava procesní způsobilosti, úhrady nákladů soudního řízení o obnově a úpra-
vě hranic či úprava složení dluhu u soudu) a též předpisy, které se vztahovaly k právu
veřejnému (např. nabývání státního občanství).
253
Normy OZO měly sice platit právě
pro právní poměry obecného soukromého práva, tím však nebylo vyloučeno, že se
poměr upravený OZO nemohl stát předmětem úpravy veřejného práva.
Ust. § 4 zákona o obchodních pomocnících prohlásilo služební poměr osob, které
byly ustaveny za úředníky nebo zřízence státu, některého státního ústavu nebo fondu
státem spravovaného, za nikoliv soukromoprávní. Tyto osoby byly k výkonu funkce
ustavovány pro účely obecného dobra společnosti (tj. ve veřejném zájmu). Provozoval-
li však dvůr, některý veřejný fond, země, okres neb obec některý podnik druhu v ust.
§ 1 nebo § 2 zákona o obchodních pomocnících, osoby, kterých se v těchto podnicích
užívalo ke kupeckým nebo vyšším, nikoli kupeckým službám, byly v poměru soukromo-
právním, spočíval-li jejich služební poměr na smlouvě soukromoprávní. Toto rozlišení
znejasnilo ust. § 153 třetí dílčí novely, dle kterého neplatila úprava smluv o služebních
výkonech (obsažená v OZO) pro služební poměr osob ustanovených za úředníky nebo
zřízence dvoru, státu, státního ústavu, okresu, obce nebo veřejného fondu, nespočíval-
-li služební poměr na soukromoprávní smlouvě.
254
Pokud služební poměr nespočíval
na soukromoprávní smlouvě, byl podroben úpravě ve veřejnoprávním předpise, k ně-
muž nebyl OZO ve vztahu subsidiarity. Za veřejnoprávní byly nicméně považovány částí
doktríny též některé jiné smlouvy jako např. smlouva učební (upravená v ž.ř.), k níž se
podpůrně OZO aplikoval.
255
Za veřejnoprávní byly považovány též ty povinnosti, od nichž se nebylo možno
ani dohodou smluvních stran odchýlit, byť i v právu veřejném mohou být obsaženy
252
Stejně tak bylo nepřímo zrušeno ministerské nař. č. 187/1912 ř. z., které upravovalo přestávky v jednot-
livých podnicích.
253
Pešek, B.: Komentář k československému občanskému zákoníku, str. 21.
254
ABGB se nevztahoval ani na soukromé právo vojenského stavu. Srov. Pešek, B.: Komentář k českoslo-
venskému občanskému zákoníku, str. 25.
255
K povaze učební smlouvy srov. Ballenberger, K.: pojem smlouvy učební, volontérské a praktikantské, in:
Hlaváček, J. (ed.): Pracovní právo 1937, č. 1 a 2, str. 5 a násl.