60 / 284
58
normy dispozitivní.
256
Jednalo se především o tzv. ochranné zákonodárství.
257
Specifická
je otázka povahy ujednání v kolektivních smlouvách, od nichž se nebylo možno odchýlit
(k tomu viz následující kapitola).
Zjištění, zda služební poměr v konkrétním případě spočívá na soukromoprávní
smlouvě a zda se tak jedná o soukromoprávní předpisy, které jsou rozvinutím „jednot-
livých všeobecných předpisů občanskoprávních“, bylo často velmi obtížné.
258
Obecná
shoda totiž neexistovala ani v doktríně a legislativní úprava byla velmi kazuistická a ne-
přehledná. Krčmář např. dovozoval, že OZO obsahuje jakýsi kmen předpisů, které se
hodí na všechny pracovní smlouvy nebo na jejich většinu.
259
Sedláček naopak popíral,
že by (zde) bylo možné se vůbec řídit zájmovou teorií.
260
Významně byla tato úprava modifikována (dle Sedláčka znejasněna) též judikaturou
Nejvyššího soudu a tzv. konfliktního senátu.
261
Dle Nejvyššího soudu byl služební po-
měr zásadně povahy soukromoprávní, veřejnoprávní povahy nabýval jedině, pokud byl
za takový výslovně prohlášen zvláštním předpisem či pokud taková povaha vyplývala
ze zákona.
262
Nabyl-li služební poměr povahu veřejnoprávní, jak se stalo nejprve u slu-
žebních poměrů, provedenou zvláštními předpisy pro státní zaměstnance a později
i pro zaměstnance jiných územních korporací, nešlo, dle soudu, o pouhou modifikaci
úpravy OZO o smlouvě služební. Vznikl nový samostatný institut práva veřejného.
263
Nezáleželo přitom na tom, že služební poměr byl založen smlouvou. Smlouva totiž
256
Srov. Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex
Bohemia 2000, str. 428.
257
Příkladem je tzv. zápověď truku neboli zákaz výplaty mzdy v jiných hodnotách než penězích. Úprava
byla obsažena v ust. § 78 a § 133písm. d) živnostenského řádu. Za veřejnoprávní byly dále považovány
předpisy na ochranu života, zdraví a mravnosti, na ochranu doby pracovní či na ochranu dalšího všeo-
becného i odborného vzdělávání mladistvých zaměstnanců a výchovu učňů.
258
Srov. čl. I a ust. § 1 OZO, dále viz např. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému
obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, sv. I., str. 70.
259
Viz Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex
Bohemia 2000, str. 442.
260
Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému
a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. I.,
str. 77 a 78.
261
Srov. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému
a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, sv. 1,
str. 78. Sedláček uvádí příklad hajného a strážníka, kteří sice vykonávají funkce veřejné, jsou však v po-
měru soukromoprávním, a obecný úředník přidělený do obecní cihelny jako účetní, který je v poměru
veřejnoprávním. Jako další příklady by bylo možno uvést výpomocné železniční zaměstnance či obecní
zřízence, kteří byli dle judikatury Nejvyššího soudu ve veřejnoprávním poměru.
262
Boh. 6281/207 a 6458/27 in Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému
zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc,
Praha ASPI 2002, sv. 1, str. 85.
263
Boh. Konfl. II/20 in Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k Československému obecnému zákoníku
občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI
2002, sv. 1, str. 85.