54 / 284
52
Ač obecná úprava si nepochybně podržela svůj význam, podnětem pro zmnožení
speciální úpravy byly některé nechtěné důsledky její aplikace (např. rozšíření úpravy
učební smlouvy na jiné než živnostenské podniky, absence omezení zajišťovacích insti-
tutů či nedostatek omezení možnosti konkludentně či dokonce mlčky sjednat odměnu
za práci přesčas).
225
Dalším důležitým faktem byl též neustálý hospodářský, technický
a společenský rozvoj, který vyústil v potřebu úpravy, jež nebylo možné v roce 1811
předvídat.
226
Nejčetnější a nejvýznamnější pracovní smlouvy tak byly v podstatné části
upraveny zvláštními (často veřejnoprávními) předpisy. Jednalo se jednak o ochranné
zákonodárství v podobě zákonů upravujících pracovní dobu, placenou dovolenou,
jednak zákony a jiné předpisy obsahující zvláštní úpravu pro určité specifické činnos-
ti (jako např. čelední řády, zákon o soukromých zaměstnancích, zákon o úřednících
na statcích či zákon o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce atd.).
Navzdory značné roztříštěnosti a nepřehlednosti československého pracovního práva
odmítla superrevizní komise návrh na dílčí kodifikaci pracovního práva v novém čes-
koslovenském občanském zákoníku, protože tento neodpovídal tradicím zákonodár-
ným i naukovým, jakož i roztřídění úředních kompetencí.
227
Nutno poznamenat, že
stejný argument zazněl již u třetí dílčí novely, která rovněž nezrušila zvláštní (pracov-
něprávní) předpisy.
V březnu roku 1939, v období definitivního pokoření samostatnosti ČSR, byl vy-
dán první z celé řady předpisů, které byly předzvěstí nové éry předpisů upravujících
výkon závislé práce, éry pokusů státu (strany) řídit direktivně hospodářství i společ-
nost. Vládním nařízením ze dne 31. března 1939, č. 109 Sb. z. a n., o zaměstnávání
osob, které byly činné v zemědělství, bylo stanoveno: „
Osoby, které byly převážně činné
v zemědělství, mohou býti přijaty do práce jiné než zemědělské jen s předchozím souhlasem
okresního úřadu.
“
228
ͯ.ͮ.ͭ Legislativní úprava vztahu ke zvláštním zákonům v OZO
Výslovnou úpravu v OZO přinesla až třetí dílčí novela. Dle druhého odstavce usta-
novení § 153 třetí dílčí novely platilo: „
Pokud ve zvláštních zákonných předpisech da-
225
K nedostatečnosti právní úpravy též poznatky sekčního šéfa ministerstva sociální péče a pozdějšího pro-
fesora pracovního práva na české technice v Praze J. Lukáše: Zásady rázu sociálně-politického v rakous-
kém právu občanském, Právník 1911, č. 1 a 2, str. 8 a str. 53; dále viz Ballenberger, K.: pojem smlouvy
učební, volontérské a praktikantské, in: Hlaváček, J. (ed.): Pracovní právo, 1937, č. 1 a 2, str. 7; Kunc, P.:
O služebních kaucích, Pracovní právo, 1934, č. 11, str. 173; a Levý, P.: Mlčky učiněná úmluva o náhradě
za práci přes čas, Pracovní právo, 1931, č. 4, str. 35.
226
Příkladem je smlouva domovnická, kdy funkce domovníka je bytostně spojena se vznikem velkoměst
a činžovních domů. Srov. Grešl, V.: Smlouva domovnická dle práva rakouského se zvláštním zřetelem
k dolnorakouskému řádu domovnickému z roku 1913, Právník 1916, č. 8, str. 491. Dalším příkladem je
nedostatečnost občanskoprávní úpravy odpovědnosti ve světle častých pracovních úrazů. Srov. Lukáš, J.:
Zásady rázu sociálně-politického v rakouském právu občanském, Právník 1911, č. 1 a 2, str. 54.
227
Důvodová zpráva k návrhu superrevizní komise, str. 280, tisk 425, Senát Národního shromáždění R. Čs.
r. 1937.
228
Vládní nařízení samo omezilo dobu své účinnosti dnem 31. prosince 1939.