53 / 284
51
položen právní základ pro kolektivní vyjednávání a vznik kolektivního pracovního
práva. Kolektivní vyjednávání zakončené uzavřením kolektivních smluv se tak vedle
ochranného zákonodárství stalo základem pro vznik moderního pracovního práva.
Na přelomu 80. a 90. let 19. století došlo po vzoru Bismarcka v rámci tzv. Taafeho re-
formy k zavedení povinného sociálního pojištění pro dělníky v rakouské části Rakousko-
Uherska. Na začátku 20. století byly zákonem č. 57/1903 ř. z. zřízeny zprostředkovatelny
práce a další samostatné ústavy, jejichž úkolem bylo poskytnout cestujícím nezaměstna-
ným ubytování a stravu, a dále jim pomoci při hledání nového zaměstnání.
ͯ.ͮ Republika československá
V roce 1918 došlo ke vzniku samostatné ČSR. Součástí československého právního
řádu se na základě čl. 2 zákona ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n. (tzv. recepční
zákon) stal též ABGB. Ten od 28. října 1918 platil jako tzv. československý obecný
občanský zákoník (OZO). Weyr pozici ABGB komentoval tak, že v okamžiku vzniku
československého občanského zákona byl normotvůrcem jeho konkrétní obsah určen
poukazem na obsah rakouského občanského zákona.
220
Smlouva námezdní se po novelizaci provedené třetí dílčí novelou rozdělila na dva
smluvní typy – smlouvu o dílo a smlouvu služební. Samotný název „námezdní smlou-
va“ již ABGB dále v hlavě 26 nepoužíval, předmětná hlava se nadále nazývala O smlou-
vách o služební výkony. V praxi se vzhledem ke smluvní volnosti v obligačním právu
vyskytoval též smluvní typ na pomezí smlouvy pracovní a smlouvy o dílo, který byl
označován za pracovní smlouvu v širším smyslu.
221
Smlouva služební obsahovala závazek konat po určitou dobu pro jiného služby, tedy
v nájmu pracovní síly za odměnu.
222
Právní vztah založený služební (později nazvanou
pracovní) smlouvou byl upraven nejen ustanoveními upravující smlouvy služební, ale
použitelné byly též ostatní vhodné obecné ustanovení OZO (např. úprava o smlou-
vách a právních jednáních vůbec, úprava zmocnění či odpovědnosti za škodu). Tato
úprava byla považována za pracovní právo smluvní, i když i zde se postupem času
objevovalo stále více ochranných prvků.
Význam OZO v rámci pracovního práva postupně klesal,
223
počátkem 20. stole-
tí obsahoval úplnou úpravu již jen nepatrné části pracovních (služebních) smluv.
224
220
Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému
a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, sv. I., reprint Olomouc, Praha ASPI 2002,
str. 29 a 30. obdobně Pešek, B.: Komentář k československému občanskému zákoníku, I. díl 1. sešit,
Holice v Čechách, Frant. Otomar, 1934, srov. 18.
221
Jednalo se např. o smluvní vztah lékařů k nositelům nemocenského pojištění.
222
Ke znakům služebního poměru viz např. Nejvyšší správní soud rozhodnutí sp. zn. Rv I 1237/25, Vážný
VII.b, 1925, str. 1633 či rozhodnutí sp. zn. 35050/28, Boh. F 5095/1930.
223
Sociálněpolitické reformy se uskutečňovaly již od počátku mimo ABGB, nejprve prostřednictvím živ-
nostenského práva, příkladem je Gewerbeordnung (živnostenský řád) z roku 1859.
224
Viz Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex
Bohemia 2000, str. 441.