101 / 268
99
Otázka právního postavení NSA je v teorii i praxi MPV stále kontroverzní. Platí to
v současnosti zejména pro ONSA a oblast MHP. OSS se staly skutečně „výzvou“ pro
dvacáté první století,
66
na jehož počátku teprve stojíme. Ozbrojené konflikty s účastí
OOS a mezinárodní ozbrojené intervence se staly realitou našeho života. Dodržování
norem MHP ze strany ONSA může podstatně přispět ke zmírnění hrůz ozbrojených
konfliktů a jejich důsledků pro jejich oběti. Přes existující a sílící tendence zdůvodnit
a prosadit úlohu NSA při řešení mezinárodněprávních problémů není snadné tuto
snahu prosadit v praxi, a to i vzhledem k ústřednímu postavení státu v MPV založe-
ném historicky na vestfálském pojetí státní suverenity a související s koncepcí mezi-
národněprávní subjektivity. Při zkoumání úlohy a možností ONSA při „humaniza-
ci“ ozbrojených konfliktů se teorie snaží řešit otázky mezinárodněprávní subjektivity
ONSA, rozšiřování pramenů MPV, uznávání norem MHP ze strany ONSA a nakonec
i jejich spoluúčast na normotvorbě MHP a formování OMHP. Tento článek se pokou-
ší nastínit postupně se měnící právní rámec pro jednání některých ONSA, jak vyplývá
ze smluvních a obyčejových norem soudobého MHP, z reálné praxe států, rozhodnutí
RB OSN a rozhodnutí mezinárodních soudních orgánů. Činnost ONSA je velmi ši-
roká. Nejde pouze o dodržování humanitárních pravidel ze strany ONSA, nýbrž se
může jednat i o související otázky, jakými jsou odpovědnost NSA za porušení MHP,
včetně mučení atd.
Pro zvýšení respektu ONSA k dodržování norem MHP je důležité získat souhlas
OOS, že budou ve svých aktivitách dodržovat humanitární pravidla. V literatuře se
doporučuje i účast OOS na formování nových pravidel a v této souvislosti se hovoří
u ONSA o koncepci „existenciální legitimity“ (substantive legitimacy). Poukazuje se
i na možnou analogii s MPT, kdy existuje mezinárodní trestní odpovědnost bez ohledu
na souhlas OOS s relevantními pravidly.
67
V daném případě se jedná ovšem o mezi-
národní trestní odpovědnosti jednotlivců a nikoli států, která se v teorii MPV nepro-
sadila. Z Návrhu článků o odpovědnosti států bylo vypuštěno i dlouhodobě Komisí
OSN pro mezinárodní právo (ILC) přijímané ustanovení o „zločinech států“. Trestní
odpovědnost právnických osob za spáchané trestné činy naopak připouštějí mnohé
vnitrostátní řády. Podle názoru autora i mezinárodní trestní odpovědnost států za me-
zinárodní zločiny byla teoreticky udržitelná.
Z hlediska „humanizace“ ozbrojených konfliktů a dosazené vázanosti ONSA nor-
mami MHP je důležité přimět tyto aktéry k jejich dodržování. Názory a metody, jak
toho dosáhnout, se liší. Nejčastější a zřejmě také nejefektivnější metodou je jednání
a dohoda mezi státem (státy) a ONSA v průběhu ozbrojeného konfliktu. Taková jed-
nání ovšem přinášejí mnoho právních a politických problémů. Osobně se domnívám,
že státy mohou v mezinárodních instrumentech zmínit i humanitární závazky ONSA,
jak o tom svědčí společný článek 3 ŽÚ a oba DP. Rovněž závazky z OMHP dopadají
66
ANGELI, Franco,
op. cit.
.
67
RYNGAERT, Cedric. Improving International Duties on Non-State Actors and the Legitimacy of
International Law,
op. cit
., s. 61.