102 / 268
100
na všechny strany ozbrojeného konfliktu, bez ohledu na rozdíly v nazírání na otázky
mezinárodněprávní subjektivity jeho aktérů.
Vázanost ONSA humanitárními pravidly potvrzují rozhodnutí mezinárodních sou-
dů, jiných mezinárodních institucí, včetně RB OSN. Je ovšem třeba vždy zkoumat
povahu a charakter různých OOS, které se značně liší. Dnes se např. obecně uznává,
že principy a normy MHP musí být respektovány v mírových operacích uskutečňova-
ných na základě zmocnění RB. Mezinárodní společenství je v současnosti konfronto-
váno nevídanou brutalitou zejména tzv. islámského státu, který pravidla MHP zásadně
nerespektuje. Hrubé ignorace humanitárních pravidel se dopouštějí i ozbrojené orga-
nizace typu Boko Haran nebo Al-Kajda. Je tedy aktuální otázkou, jak mají mezinárod-
ní společenství a jednotlivé státy postupovat v těchto případech. Jsem přesvědčen, že
i při nerespektování norem MHP ze strany OOS je třeba ve vztahu k němu vycházet
ze základních principů humanity a OMHP. Příslušníci OOS nesmějí být zejména mu-
čeni a mají také právo na spravedlivý soud.
Někdy politici rádi prohlašují, že s teroristy se nejedná, nýbrž bojuje. Přesto je často
jednání s OOS z humanitárních důvodů naprosto nutné k prosazení humanitárních
pravidel i samotného ukončení ozbrojeného konfliktu. Významným způsobem se
na rozvoji MHP, nejen ideově, podílí MVČK a různé nevládní mezinárodní organizace.
Důležitým cílem i z hlediska „předběžné opatrnosti“ je získat souhlas OOS jako strany
ozbrojeného konfliktu s dodržováním norem MHP. Souhlas ONSA (OOS) lze získat
na základě: 1. Zvláštních smluv mezi ONSA garantujících rovné a reciproční zacházení
mezi stranami konfliktu; 2. Jednostranného prohlášení ONSA o vůli respektovat zásady
a normy MHP. Cílem všech těchto snah je dosáhnout souhlasu OOS skupin být vázán
normami MHP, který jim zároveň umožňuje získat „combatant-like status“. Na druhé
straně takový „souhlas“ OOS fakticky posiluje formálně „legitimitu“ takových skupin.
Základní „humanitární normy“ musejí být respektovány za všech okolností. Základní
standardy humanity vyplývající z OMHP pro OOS si zaslouží podrobnější rozpracování.
Svědčí o tom nedostatky při aplikování norem MHP v ozbrojených konfliktech v Iráku,
Afghánistánu, Sýrii, Libyi, Demokratické republice Kongo, Libérii, Súdánu, Somálsku,
ve Východním a Západním Timoru i jinde. Za úvahu by možná stálo i vypracování
zvláštního Dodatkového protokolu k ŽÚ, který by byl věnován i právnímu postavení
NSOA (OOS) za ozbrojeného konfliktu a uplatňovaným humanitárním standardům.
Je také otázkou, zda kategorické rozlišování mezinárodních a vnitrostátních konfliktů
v MHP není z hlediska humanitární ochrany všech aktérů státních i nestátních již
překonané s ohledem na jejich časově a meritorně proměnlivou povahu. Ozbrojený
konflikt může začít jako mezinárodní a skončit jako vnitrostátní nebo naopak. ONSA
(OOS) mohou mít práva, povinnosti vyplývající z MHP i bez přímé účasti na jeho
normotvorbě. Mnoho pravidel MHP, původně upravujících pouze vztahy mezi státy
lze dnes aplikovat i na OOS. Účast představitelé OOS na mezinárodních humanitár-
ních konferencí a „případně i na revize smluvního MHP nebo na formování nových