SLP 09 (2015)

106

pečení toho, aby se členové jejich ozbrojených sil, kteří nedosáhli věku osmnácti let,

přímo neúčastnili bojových akcí. Podle článku 2 Opčního protokolu smluvní strany

mají zabezpečit, aby osoby, které nedosáhly věku osmnácti let, nebyly povinně povo-

lávány do jejich ozbrojených sil. Článek 3 Opčního protokolu pak ukládá smluvním

stranám zvýšit minimální věk pro dobrovolné povolávání osob do svých národních

ozbrojených sil, přičemž smluvní strany, které povolují dobrovolné povolávání osob

mladších osmnácti let do svých národních ozbrojených sil, musejí zachovávat mini-

málně následující záruky: 1. povolávání těchto osob je ryze dobrovolné, 2. povolávání

těchto osob je provedeno na základě informovaného souhlasu rodičů nebo zákonných

zástupců těchto osob, 3. tyto osoby jsou plně informovány o povinnostech spojených

s danou vojenskou službou a 4. tyto osoby poskytnou důvěryhodné potvrzení věku

před přijetím do národní vojenské služby.

Odlišná pravidla platí pro ozbrojené skupiny odlišné od ozbrojených sil státu, které

by podle článku 4 odst. 1 Opčního protokolu neměly osoby mladší osmnácti let po-

volávat nebo používat v bojových akcích za žádných okolností. Za účelem prevence

takovéhoto povolávání a používání osob mladších osmnácti let je smluvním stranám

uloženo přijmout veškerá proveditelná opatření, včetně právních opatření nezbytných

k zákazu a trestnosti takových praktik.

V preambuli Opčního protokolu je dále výslovně zdůrazněno pravidlo, podle něhož

se každá strana ozbrojeného konfliktu zavazuje řídit se ustanoveními mezinárodního

humanitárního práva.

O tom, že si Opční protokol, stejně jako Úmluva o právech dítěte, neklade ambici

shrnout veškerá aplikovatelná pravidla mezinárodního humanitárního práva týkající se

účasti dětí v rámci ozbrojených konfliktů, svědčí i znění článku 5 Opčního protokolu,

podle něhož nic v tomto protokolu nemá být vykládáno tak, aby vyloučilo ustanovení

práva smluvní strany nebo mezinárodních nástrojů a mezinárodního humanitárního

práva, která ve větší míře napomáhají uplatňování práv dítěte. V této souvislosti je

nutné zdůraznit, že obdobné ustanovení obsahuje již samotná Úmluva o právech dí-

těte z roku 1989, neboť podle jejího článku 41 se žádné ustanovení Úmluvy nedotýká

jiných pravidel, která ve větší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou

být mimo jiné obsažena i v mezinárodním právu, které je pro konkrétní smluvní stát

závazné. Ustanovení Úmluvy a Opčního protokolu jsou proto pro daný stát aplikova-

telná jen v případě, pokud tento stát není z hlediska ochrany práv dětí v ozbrojených

konfliktech vázán efektivnějším předpisem, ať již vnitrostátní nebo mezinárodní povahy.

Smluvní státy Úmluvy a Opčního protokolu jsou tudíž vázány celým systémem mezi-

národního humanitárního práva, přestože tento, striktně pojato, není jejich součástí.

Viz HÝBNEROVÁ, Stanislava. Ochrana práv dětí za ozbrojeného konfliktu [online]. In

VŠEHRD

4. 6. 2010, nestránkováno [cit. 2015-01-25]. Dostupné z:

-prav-deti-za-ozbrojeneho-konfliktu/>