105 / 268
103
Vzhledem k materiálnímu rozsahu aplikace ustanovení Ženevských úmluv je otáz-
kou, zdali lze za ozbrojený konflikt mezinárodní povahy považovat i částečnou nebo
úplnou okupaci území některé smluvní strany (resp. státu), i když se tato okupace
nesetká s vojenským odporem. Na tuto otázku je nutné spíše odpovědět kladně, ne-
boť v opačném případě by nebylo příliš zřejmé, jakou jinou povahu by tento konflikt
v rámci mezinárodního práva měl. Podle článku 1 odst. 4 Dodatkového protokolu ze
dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených
konfliktů lze za ozbrojené konflikty mezinárodní povahy považovat i takové ozbrojené
konflikty, v němž národy bojují proti koloniální nadvládě a cizí okupaci a proti rasis-
tickým režimům, aby uplatnily své právo na sebeurčení.
2
Podle článku 1 odst. 1 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským
úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter je
mezinárodním konfliktem jiné než mezinárodní povahy ozbrojený konflikt probíhající
na území smluvní strany (resp. státu) mezi ozbrojenými silami a disidentskými ozbro-
jenými silami nebo jinými organizovanými ozbrojenými skupinami vykonávajícími
pod odpovědným velením takovou kontrolu nad částí jejího území, která jim umož-
ňuje vést trvalé a koordinované vojenské operace.
3
Podle článku 1 odst. 2 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským
úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter
ozbrojeným konfliktem (a to ozbrojeným konfliktem mezinárodní, ani ozbrojeným
konfliktem jiné než mezinárodní povahy) nejsou vnitřní nepokoje a napětí, jako jsou
vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a ostatní činy podobné povahy.
4
. Dětští vojáci v mezinárodním právu
.ͷ Dětští vojáci v mezinárodním humanitárním právu
Ke smluvnímu zakotvení ochrany dětí v ozbrojených konfliktech došlo již v rám-
ci Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války ze dne 12. 8. 1949 (dále jen
„Ženevská úmluva ze dne 12. 8. 1949“).
5
Chráněnými osobami podle této úmluvy
jsou podle článku 14 a článku 24 úmluvy mimo jiné i děti mladší patnáct let, které by
měly být chráněny před účinky války zřízením nemocničních a bezpečnostních oblastí
a míst a které by v případě jejich osiření nebo oddělení od rodin neměly být ponechány
samy sobě a za všech okolností by měla být usnadněna jejich výživa, výkon jejich nábo-
ženství a jejich výchova (výchova těchto dětí by navíc měla být podle možností svěřena
osobám téže kulturní tradice). V případě dětí mladších dvanácti let by pak mělo být
2
Viz článek 1 odst. 4 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí
mezinárodních ozbrojených konfliktů. In MRÁZEK, Josef,
op. cit.
1, s. 376.
3
Viz článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí
ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter. In MRÁZEK, Josef,
op. cit.
1, s. 407.
4
Viz článek 1 odst. 2 Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám o ochraně obětí
ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter. In MRÁZEK, Josef,
op. cit
. 1, s. 407.
5
Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. In MRÁZEK, Josef,
op. cit.
1, s. 343-366.