113 / 268
111
Robertson dospěl v rámci svého menšinového stanoviska
23
k tomu, že správné závěry
poskytuje přístup druhý, představme si nyní jak argumenty většiny členů odvolacího
senátu, tak i argumenty soudce Robertsona.
Úvodem je nutné zdůraznit, že na rozdíl od Mezinárodního trestního soudu, který
může trestně stíhat pouze zločiny spadající do své jurisdikce, k nimž došlo po vstupu
Římského statutu v platnost (tj. po 1. 7. 2002), Zvláštní soud pro Sierra Leone může
trestně stíhat i zločiny, které byly spáchány před vstupem jeho Statutu v platnost (tj.
před 12. 4. 2002).
24
Podle článku 1 Statutu do jurisdikce Zvláštního soudu pro Sierra
Leone spadají mimo jiná vážná porušení mezinárodního humanitárního práva, k je-
jichž spáchání došlo na území Sierra Leone od 30. 11. 1996. Úkolem odvolacího
senátu Zvláštního soudu pro Sierra Leone tudíž bylo zodpovědět, zdali zločin uvedený
v článku 4 písm. c) Statutu byl v době údajného spáchání tohoto zločinu Samem
Hingou Normanem (tj. již v době od 30. 11. 1996) v rámci mezinárodního obyčejo-
vého práva uznáván jakožto zločin zakládající individuální trestní odpovědnost.
Ve většinové části rozhodnutí odvolacího senátu Zvláštního soudu pro Sierra Leone
senát postupně analyzoval: A. existující mezinárodní smlouvy týkající se ochrany dětí
v rámci ozbrojených konfliktů, B. mezinárodní obyčejové právo týkající se této pro-
blematiky, a C. zásadu
nullum crimen sine lege a nullum crimen sine poena
.
25
Odvolací
senát rovněž připomněl rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou
Jugoslávii ve věci
Prosecutor v. Tadić
a čtyřstupňovou škálu kritérií, která musejí být
kumulativně splněna pro to, aby mohlo být porušení mezinárodního humanitárního
práva stíháno před mezinárodním trestním tribunálem: 1. musí se jednat o skutečné
porušení pravidla mezinárodního humanitárního práva; 2. musí se jednat o porušení
pravidla, které je součástí mezinárodního obyčejového nebo smluvního práva; 3. musí
se jednat o vážné porušení, což znamená, že musí dojít k porušení důležitých chráně-
ných hodnot a důsledkem takového porušení jsou závažné důsledky pro oběti spácha-
ného jednání; 4. porušení takového pravidla musí podle obyčejového nebo smluvní-
ho práva zakládat individuální trestní odpovědnost pachatele, který svým jednáním
takové pravidlo porušil. Ve vztahu k prvním dvěma kritériím odvolací senát dospěl
k závěru, že velký počet států, které přistoupily k zákazu odvodů či náborů dětí mlad-
ších patnácti let ve svém národním zákonodárství a které se staly smluvními stranami
Ženevských úmluv, Dodatkových protokolů a Úmluvy o právech dítěte, svědčí o tom,
že zákaz takového jednání byl součástí mezinárodního obyčejového práva již v roce
1996 a porušení tohoto zákazu je vážným porušením mezinárodního humanitárního
23
Viz Dissenting Opinion of Justice Robertson. In Prosecutor Against SamHinga Norman (Case No. SCSL-
2004-14-AR72(E)).
Decision on Preliminary Motion Based on Lack of Jurisdiction (Child Recruitment,
s.
1-35 [online]. In the Appeals Chamber, 31 May 2004 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z:
<http://www.rscsl.
org/Documents/Decisions/CDF/Appeal/131/SCSL-04-14-AR72%28E%29-131.pdf>.
24
Statute for the Special Court for Sierra Leone
[online]. United Nations, 2002 [cit. 2014-10-05]. Dostupné
z:
<http://legal.un.org/avl/ha/scsl/scsl.html>.
25
Autorka práce ponechala abecední označení jednotlivých analyzovaných pasáží tak, jak je uvedeno v cito-
vaném rozhodnutí.