SLP 09 (2015)

116

o nich nemůže projednací senát při rozhodování o vině Thomase Lubangy žádným

způsobem přihlédnout.

Rozhodnutí projednacího senátu Mezinárodního trestního soudu ze dne 14. 3. 2012,

sp. zn. ICC-01/04-01/06 však nebylo přijato jednomyslně, menšinové stanovisko

k tomuto rozhodnutí zaujala soudkyně Elizabeth Odio Benito.

Ve svém menšinovém

stanovisku se soudkyně Benito vymezila vůči přísně formálně právnímu pojetí zvole-

nému projednacím senátem a zdůraznila, že případy sexuálního násilí měly být v dané

věci posuzovány jako nedílná součást využívání dětí mladších patnácti let v aktivní

účasti ve vojenských akcích na území Demokratické republiky Kongo. Sexuální násilí

na dětech mladších patnácti let je válečným zločinem podřaditelným pod skutkovou

podstatu odvádění a verbování dětí mladších patnácti let a jejich využívání v aktivní

účasti ve vojenských akcích uvedenou v Římském statutu. Rozhodnutí projednacího

senátu podle jejího názoru závažným způsobem rezignovalo na účel, za kterým byla

příslušná ustanovení na ochranu dětí mladších patnácti let v ozbrojených konfliktech

do Římského statutu začleněna, a to na účel zajištění ochrany života a osobní integrity

těchto dětí.

V menšinovém stanovisku soudkyně Benito je zřejmý příklon k zásadám meziná-

rodního humanitárního práva na úkor pravidel typických pro mezinárodní trestní prá-

vo. Opětovně se zde tudíž objevuje problém vymezení hranice mezi mezinárodním

humanitárním právem a mezinárodním trestním právem, problematika vztahu mezi

zákazem určitého typu jednání v mezinárodním humanitárním právu a jeho trestní

postižitelností (kriminalizací) na poli mezinárodního trestního práva. Kritika široké-

ho definičního pojetí aktivní účasti dětí mladších patnácti let ve vojenských akcích,

do něhož podle soudkyně Benito spadají i akty sexuálního násilí na dětech mladších

patnácti let (dětských vojácích) příslušníky ozbrojených skupin vedených a řízených

Thomasem Lubangou vzešla zejména z řad autorů posuzujících její pojetí optikou

mezinárodního trestního práva. Obhájce Michael E. Kurth zdůrazil, že řízení před

Mezinárodním trestním soudem musí být založeno na základních principech trestního

práva, neboť kromě toho, že se jedná o soud mezinárodní, se v první řadě jedná o soud

trestní. Pravidla pro řízení před tímto soudem jsou předem dána a tato pravidla nelze

na úkor obviněného rozšiřovat s odůvodněním, že je nezbytné poskytnout ochranu

určité skupině osob (v tomto případě dětem mladším patnácti let v rámci ozbrojených

Projednací senát na druhou stranu konstatoval, že k těmto záležitostem je možné přihlédnout při roz-

hodování o trestu a při rozhodování o odškodnění obětí. V prvním případě je však závěr projednacího

senátu velmi diskutabilní, neboť z hlediska práva obžalovaného na spravedlivý proces by projednací senát

i při rozhodování o trestu měl vycházet z rozhodnutí o vině, tj. skutečnosti, které nebyly brány v potaz při

rozhodování o vině, by projednací senát neměl brát v potaz ani při rozhodování o trestu, neboť se jedná

o dvě velmi úzce propojená a na sebe navazující rozhodnutí.

Viz Separate and Dissenting Opinion of Judge Odio Benito In SITUATION IN THE DEMOCRATIC

REPUBLIC OF THE CONGO IN THE CASE OF THE PROSECUTOR v. THOMAS LUBANGA

DYILO.

Judgment pursuant to Article 74 of the Statute,

s. 608-624 [online]. No.: ICC-01/04-01/06, Date:

14 March 2012 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: