SLP 09 (2015)

113

Analýzou existujících pravidel mezinárodního humanitárního práva týkajících se

zákazu náboru dětí do ozbrojených sil soudce Robertson dospěl k závěru, že neexistuje

žádný důkaz o tom, že by toto jednání bylo již od roku 1996 obecným pravidlem

mezinárodního humanitárního práva, které by mohlo být postižitelné prostředky me-

zinárodního trestního práva. Římský statut z roku 1998 představuje historický milník,

díky němuž došlo k transformaci předchozích pravidel mezinárodního humanitárního

práva do pravidel mezinárodního trestního práva, důsledkem čehož je možné vyvozo-

vat individuální trestní odpovědnost pachatelů porušujících tato pravidla. Nenásilné

nábory dětí do ozbrojených sil nebyly před přijetím Římského statutu v červenci 1998

postižitelné jakožto mezinárodní zločin a Sam Hinga Norman by proto za takové jed-

nání neměl být před Zvláštním soudem pro Sierra Leone trestně stíhán.

Shora uvedené rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone a menšinové stano-

visko soudce Robertsona má pro mezinárodní humanitární právo význam zejména

pro vyjasnění vztahu mezi normami mezinárodního humanitárního práva a normami

mezinárodního trestního práva. Rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone ve své

většinové části preferuje vyvozování trestní odpovědnosti pachatelů využívajících, od-

vádějících a nabírajících dětské vojáky z již existujících norem mezinárodního huma-

nitárního práva obyčejové povahy, aniž by však v rozhodnutí bylo analyzováno

opinio

iuris

. Sepětí mezi mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním trestním prá-

vem a dělicí čára mezi nimi je zde daleko užší než v menšinovém stanovisku soudce

Robertsona. Soudce Robertson oproti tomu mezinárodní humanitární právo a mezi-

národní trestní právo rozlišuje jako dva zcela odlišné a oddělené systémy, přičemž pro

vyvozován trestní odpovědnosti pachatelů zločinů podle mezinárodního práva je nut-

né pečlivě analyzovat, zdali jednání porušující normy mezinárodního humanitárního

práva splňuje kritéria, při jejichž splnění je porušení takového jednání možno považo-

vat za zločin podle mezinárodního práva a vyvozovat trestní odpovědnost jednotlivce.

Přestože bylo rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone konečným rozhodnu-

tím ve věci nepřipouštějícím podání opravného prostředku proti němu, což se stalo

předmětem kritiky z pohledu zajištění práva osoby na spravedlivý proces,

Sam Hinga

Norman za spáchání válečného zločinu využívání, odvodů a náborů dětí mladších

patnácti let nebyl odsouzen, neboť ještě před skončením procesu zemřel.

ͻ. Případ Thomase Lubangy

(řízení před Mezinárodním trestním soudem)

Řízení s Thomasem Lubangou má v historii mezinárodního trestního soudnictví

stěžejní význam, neboť se jedná o první řízení, v němž došlo k uznání viny pro váleč-

Jehož podstatnou složkou je i právo na dvojinstančnost řízení, resp. právo na přezkum odsuzujícího

rozsudku vyšším soudem. Viz VÁLEK, Petr.

Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle

mezinárodního trestního práva

. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-151-2, s. 93.

The Prosecutor vs. Sam Hinga Norman, Moinina Fofana and Allieu Kondewa

[online]. The Residual Special

Court for Sierra Leone, nedatováno [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: