SLP 09 (2015)

117 / 268

115
vstoupily do ozbrojených sil dobrovolně, nezbavuje Thomase Lubangu trestní odpo-
vědnosti. V tomto směru projednací senát poukázal na argumenty znalkyně z oboru
psychologie Elisabeth Schauer, podle níž se u dětí v tomto věku nejedná o tzv. infor-
movaný souhlas, neboť tyto děti nebyly schopny porozumět všem následkům tohoto
svého rozhodnutí a nemohly rozpoznat, co je v dané situaci jejich nejlepším zájmem.
Co se týče využívání dětí mladších patnácti let v aktivní účasti ve vojenských ak-
cích, projednací senát ve svém shora uvedeném rozhodnutí zdůraznil, že konkrétní
typy jednání, která mohou být považovány za tuto aktivní účast, je nutné vždy posu-
zovat individuálně podle konkrétních podmínek daného případu (case by case basis).
Projednací senát připomněl, že podle Dodatkového protokolu I k Ženevským úmlu-
vám je zakázána přímá účast (direct participation) dětí mladších patnácti let v nepřátel-
ských akcích, zatímco podle Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám bylo
vypuštěno přídavné jméno přímá (direct). Vzhledem k tomu, že dětem by měla být
v rámci ozbrojených konfliktů poskytnuta vyšší míra ochrany jejich života a zdraví,
děti by měly být ochráněny před přímou, ale i před nepřímou účastí v těchto konflik-
tech. Přestože projednací senát dospěl k závěru, že při interpretaci ustanovení o „ak-
tivní účast dětí mladších patnácti let ve vojenských akcích“ by měla být dána přednost
širšímu způsobu výkladu,30 projednací senát zároveň opětovně připomněl specifika
mezinárodního trestního práva oproti mezinárodnímu humanitárnímu právu. Tento
rozdíl v rozhodnutí není zmíněn explicitně, ale vyplývá ze způsobu, jakým projedna-
cí senát přistoupil k problematice sexuálního zneužívání dětí mladších patnácti let,
k němuž mělo v ozbrojených skupinách vedených a řízených Thomasem Lubangou
docházet. Přestože případy sexuálního násilí vůči dětem mladším patnácti let mohou
být považovány za využívání dětí v aktivní účasti ve vojenských akcích, a tudíž mo-
hou naplnit skutkovou podstatu válečného zločinu, v řízení s Thomasem Lubangou je
takové posouzení nepřijatelné. Důvodem je to, že podle článku 74 odst. 2 Římského
statutu rozhodnutí projednacího senátu nesmí překročit rámec skutečností a okolností
uvedených v obvinění, přičemž podle článku 62 odst. 7 písm. a) Římského statutu se
musí jednat o obvinění, která byla potvrzena přípravným senátem. Skutky týkající se
sexuálního násilí údajně spáchaného na dětech mladších patnácti let nebyly příprav-
ným senátem do rozhodnutí o potvrzení obvinění zakomponovány, proto k důkazům
30 Tento výklad byl potvrzen i v rámci odvolacího řízení sThomasemLubangou. Odvolací senátMezinárodního
trestního soudu konstatoval, že nelze zaměňovat pojmy „přímá účast“ (direct participation) a „aktivní
účast“ (active participation) v nepřátelských akcích. Druhý z těchto pojmů v sobě zahrnuje mnohem
širší rozsah aktivit dětí mladších patnácti let v nepřátelských akcích, přičemž při výkladu tohoto pojmu
je nutné přihlédnout k tomu, jak je tento pojem vykládán v rámci mezinárodního humanitárního práva
(odvolací senát tak zdůraznil propojenost mezinárodního trestního a mezinárodního humanitárního prá-
va). Viz SITUATION IN THE DEMOCRATIC REPUBLIC OF THE CONGO IN THE CASE OF
THE PROSECUTOR v. THOMAS LUBANGA DYILO. Judgment on the appeal of Mr Thomas Lubanga
Dyilo against his conviction s. 119-120 [online]. No.: ICC-01/04-01/06 A 5, Date: 1 December 2014 [cit.
2015-01-25]. Dostupné z: >.