99 / 268
97
sloužící přípravě útoku. Avšak vzhledem k tomu, že jsou situace v ozbrojených kon-
fliktech, kdy v důsledku povahy nepřátelských akcí se ozbrojený kombatant nemůže
od civilního obyvatelstva odlišit, zachovává si status kombatanta za předpokladu, že
v takových situacích nosí veřejně zbraň:
a) během každého vojenského střetnutí
b) během doby, kdy může být spatřen protivníkem při zaujímání bojové sestavy
před útokem, kterého se má zúčastnit.“
Uvedené ustanovení na rozdíl od předchozí právní úpravy v čl. 1 Řádu války pozem-
ní (ŘVP) a čl. 4 Třetí ŽÚ (čtyři podmínky) omezuje povinnost odlišit se od civilního
obyvatelstva pouze na dobu trvání vojenských operací a nevyžaduje např. povinnost
nosit rozeznávací znak viditelný na dálku. Jedinou podmínkou zůstalo nošení zbraň
veřejně. I když čl. 44 DP I nepoužívá výraz „partyzán“, je z celého kontextu jasné, že
jde o právní postavení partyzánů, o jejich práva a povinnosti v mezinárodních ozbro-
jených konfliktech.
64
Čl. 44 řeší právní postavení kombatantů jako válečných zajatců,
jestliže se ocitnou v moci protější strany. Čl. 4 Třetí ŽÚ zabývající se válečnými zajatci
hovoří o ozbrojených silách, milicích, dobrovolnických sborech, včetně členů organi-
zovaného hnutí odporu, kteří příslušejí k jedné straně v konfliktu. Pouze pro přísluš-
níky milic a jiných dobrovolných sborů, včetně organizovaných hnutí odporu stanoví
povinnosti mít v čele osobu odpovědnou za své podřízené, mít pevný rozeznávací znak
viditelný na dálku a kromě toho stejně jako příslušníci ozbrojených sil nosit otevřeně
zbraň a dodržovat zákony a obyčeje války. Čl. 43 DP I zahrnuje všechny tyto skupiny
a jednotky pod pojmem „ozbrojené síly v konfliktu“, které mají povinnost mít v čele
„odpovědnou osobu“. Tím došlo k určitému zrovnoprávnění všech stran ozbrojeného
konfliktu. Uvedené ustanovení odst. 3 čl. 44 o situaci, kdy se partyzán (ozbrojený
kombatant) nemůže od civilního obyvatelstva odlišit a status kombatanta zachovat si
pouze za výše uvedených předpokladů, může ovšem vyvolávat faktické i právní kom-
plikace pro chráněnou osobu. Předně není jasné, kdy může taková „situace“ vzniknout
a jaká musí být „povaha nepřátelských akcí“, která nedovoluje partyzánovi (kombatan-
tovi), aby se odlišoval od civilního obyvatelstva. Některé delegace uváděly, že taková
situace může vzniknout pouze na okupovaných územích. Lze dodat, že i status území
může být za ozbrojeného konfliktu sporný. Podle odst. 4 čl. 44 „kombatant, který se
ocitne v moci protější strany v době, v níž nesplňuje povinnost odlišit se od civilního
obyvatelstva v době „útoku nebo vojenské operace, sloužící k přípravě útoku“ ve smys-
lu odst. 3 „ztrácí právo být považován za válečného zajatce, ale přesto mu bude poskyt-
nuta ochrana rovnající se ve všech směrech ochraně poskytované válečným zajatcům
v souladu s Třetí úmluvou a tímto Protokolem“. Tato ochrana nahrazuje ochranu,
která se rovná ochraně poskytované válečným zajatcům v souladu s Třetí úmluvou
v případě, kdy taková osoba je souzena a potrestána za jakékoli protiprávní jednání,
jehož se dopustila. Odst. 5 téhož článku pak poskytuje ochranu kombatantům a tedy
64
Tamtéž, s. 49.