SLP 09 (2015)

tu a disidentskými ozbrojenými silami nebo jinými ozbrojenými skupinami za těchto

podmínek:

– ozbrojené skupiny musí být organizované a být pod odpovědným velením;

– musí uskutečňovat kontrolu části území státu, která jim umožňuje vést trvalé

a koordinované vojenské operace;

– a musí aplikovat tento Protokol

Pokud jsou tato kritéria splněna, stane se podle komentáře MVČK DP II „bezpro-

středně a automaticky“ aplikovatelným.

Protokol předpokládá, že skupiny ONSA jsou schopny a budou respektovat MHP.

Nikde v DP II se však povinnost ONSA dodržovat humanitární pravidla výslovně ne-

zmiňuje. Podle F. Kalshovena tato povinnost vyplývá již z jejich způsobilosti (capacity)

normy MHP dodržovat.

DP II je svým rozsahem ve srovnání s DP I mnohem struč-

nější. Koncentruje se na „humánní zacházení“ (čl. 4, 5, 6), čítajíc v to základní záruky,

ochranu osob, jejichž svoboda byla omezena, podmínky trestního stíhání a ochranu

zraněných, nemocných a trosečníků (č. 7-11), jakož i ochranu civilního obyvatelstva

a kulturních statků (č. 13-18). Nemůže být pochyb o tom, že DP II předpokládá

aplikovatelnost norem MHP na ozbrojené nestátní aktéry, kteří splnili určitá kritéria.

To ostatně vyplývá i z norem obyčejového MHP. Ve studii MVČK se uvádí celkem

161 pravidel (rules), které se vztahují na ozbrojené konflikty nestátního charakteru.

Tato studie však může vyvolávat určité kontraverze, pokud jde o univerzální označení

všech těchto pravidel za „obyčejová“.

ͻ. Nejdůležitější kategorie NSA v ozbrojených konfliktech

ͻ.ͷ Příslušníci národně osvobozeneckého hnutí

Národně osvobozenecké hnutí (NOH) patří nepochybně mezi nejvýznamnější ne-

státní aktéry. Jeho cílem bylo a je dosáhnout realizace práva sebeurčení. Zásada sebe-

určení je zakotvena zejména v čl. 55 Charty OSN a v čl. 1 obou Mezinárodních paktů

o lidských právech z r. 1966. Je považována za normu jus cogens a jako taková byla

např. potvrzena i stanoviskem MSD ve věci Východního Timoru.

To ovšem nebrání

popírání nebo ignorování tohoto principu v praxi států a jeho rozdílné interpretaci.

Nejde přitom pouze o proces dekolonizace dokončený převážně již v šedesátých letech

dvacátého století, mnohdy přes tvrdý odpor koloniálních mocností, nýbrž i o současné

problémy týkající se ozbrojených konfliktů v různých částech světa. Práva sebeurčení

se dovolávají již desítky let Palestinci, Korsičané, Baskové nebo Skotové (i v referendu

v r. 2014). Právo sebeurčení je předmětem mnoha sporů v souvislosti s vyhlášením

Commentary on the Additional Protocols of 8 June 1977 to the Geneva Conventions of 12 August 1949,

ICRC, Geneva/Martinus Nijhoff Publishers, Dordrecht 1987, s. 1353.

KALSHOVEN, Frits.

Constrains on the Waging of War.

ICRC, Geneva/Martinus Nijhoff, Dordrecht

1987, s. 139.

HENCKAERTS, Jean-Marie, DOSWALD-BECK, Luis,

op. cit.

ICJ,

East Timor (Port. v. Australia.)

, 1995, s. 90.