90 / 268
88
poskytlo ONSA práva a povinnosti podle MHP buď na základě dohody nebo obyčeje
nebo v důsledku závazné povahy smluv pro třetí strany.
Běžně se uznává, že OOS mohou být vedle MHP vázány rovněž normami MPLP,
i když nejsou stranami smluv o lidských právech v těch případech, kdy de facto vy-
konávají kontrolu. Potvrzuje to mj. skutečnost, že OSN také vyzývá různé OOS k re-
spektování lidských práv. V případě jejich porušení nebo i zločinů pak budou takové
skupiny čelit právní odpovědnosti. RB OSN a další orgány OSN opakovaně alespoň
od r. 1990 vyzývají OOS, aby respektovaly lidsko-právní závazky a ukončily poru-
šování lidských práv.
41
Také podle posudku MSD ve věci jednostranného prohlášení
nezávislosti Kosova, může RB vytvářet závazky pro nestátní aktéry.
42
Aplikace norem
MHP na jednání OOS a uznání některých z nich za subjekty MPV není bez praktic-
kých problémů, neboť tyto skupiny nemají zdroje nebo schopnost jak tyto závazky
implementovat.
Důležitým bodem právního státu OOS jsou závazky, které mohou vzniknout z „mí-
rových smluv“ uzavíraných mezi vládou a jednou nebo více OOS. Tyto smlouvy jsou
někdy podepisovány i mezinárodními organizacemi. Mohou být garantovány též ji-
nými státy nebo mezinárodními organizacemi. V této souvislosti vzniká pochopitelně
otázka právního charakteru těchto smluv. Uvedené smlouvy totiž nespadají pod právní
režim žádné z Vídeňských úmluv o smluvním právu. Zřejmě takové „mírové“ dohody
nevytvářejí ani standardní závazky podle mezinárodního práva. Praxe mezinárodních
soudů je v této otázce nejednotná. Vedle odmítání (mezinárodněprávních) závazků
z takových dohod
43
existuje i opačný přístup. Lze zmínit např. rozhodnutí ICTY
v kauze
Galić
nebo
Blaskić.
44
Stejné stanovisko je obsaženo i ve Zprávě Vyšetřovací ko-
mise pro Darfur, která uvedla, že podle obyčejového mezinárodního práva mají OOS
způsobilost uzavřít s vládou Súdánu závazné mezinárodní dohody.
45
Je zřejmé, že se
nejedná o „mezinárodní smlouvy“ ve smyslu VÚSP z r. 1969, nýbrž o dohody sui
generis, přibližující se svým charakterem VÚSP mezi státy a mezinárodními organiza-
cemi z r. 1977.
41
Report of the International Commission of Inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General,
25 January 2005 a UN Secretary-General Report of the Secretary-General´s Panel of Experts on
Accountability in Sri Lanka, 31. March 2011.
42
ICJ, Advisory Opinion of 22 July 2010,
Acordance with International law of unilateral declaration of
Kosovo
(Request for Advisory Opinion), para 116.
43
Prosecutor v. Kallon and Kamara
, Case No SCL-04-15-AR72 (E), Decision on Challenge to Jurisdiction;
Lomé Accord Amnesty, paras. 45-40. Zvláštní soud v Sierra Leone došel k závěru, že Dohoda z Lomé
uzavřené mezi vládou Sierra Leone a RUF není smlouvou, protože byla podepsána mezi vládou a OOS.
Stejné stanovisko zaujal i Nejvyšší soud na Filipínách v kauze
the Province of Cotobato. v. The Government
of the Republic of the Philippines
, (Judgement of 14. October 2008).
44
Prosecutor v. Galić
, Case No. IT-98-29-A, Judgement of 30 November 2006, para 119;
Prosecutor v.
Blaskić
, Case no. IT-95-14-T, Judgement of 3 March 2000, para 172.
45
UN. Doc. S/2005/60, 1 February 2005, para 174.