91 / 268
89
RB OSN v četných rezolucích vyzývala státy a nestátní aktéry, aby za ozbrojených
konfliktů i po nich respektovali normy MHP.
46
V řadě případů zdůraznila „mezinárod-
ní závazky“ pro všechny strany konfliktu, dokonce vytvořila i zvláštní mise pro imple-
mentaci a verifikaci „mírových dohod“.
47
Zmíněná Zpráva Výboru ILA však nicméně
konstatuje, že přes praxi týkající se mírových dohod podepsaných s OOS a navzdory
významnému elementu „internacionalizace“, není příliš přesvědčující tvrdit, že tyto
dohody tvoří nový pramen závazků pro tyto skupiny.
48
V souvislosti se zvláštními pra-
vomocemi RB majícími dopad na práva a závazky třetích subjektů lze připomenout, že
podle článku 25 Charty OSN je mezi členy OSN shoda o tom, že přijmou a splní roz-
hodnutí RB podle této Charty. Čl. 2 (6) Charty stanoví, že se Organizace postará o to,
aby podle zásad Charty jednaly i státy, které „nejsou členy OSN“, pokud toho bude
třeba k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti“. Čl. 103 pak stanoví „přednost“
závazků podle Charty, v případě „střetu“ mezi závazky členů OSN podle Charty a je-
jich závazky podle kteréhokoli mezinárodního ujednání“.
Na rozdíl od konsenzu o existenci primárních mezinárodních závazků OOS, nee-
xistuje shoda týkající se odpovědnosti OOS podle sekundárních pravidel za porušení
norem MHP. Proto se často hovoří o „nepřímé odpovědnosti OOS“, která vzniká
v souvislosti s aktivitami, představujícími mezinárodně protiprávní čin, pokud je spá-
chán jinými subjekty než státy. V této souvislosti Zpráva výboru ILA poukazuje na to,
že státy a mezinárodní organizace mohou být brány k odpovědnosti za činy způsobené
OOS, pokud takové činy představují porušení MHP a jsou přičitatelné státům (me-
zinárodním organizacím).
49
S přičitatelností mezinárodněprávní odpovědnosti státům
počítá čl. 2 Návrhu článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní činy
z r. 2001. S odpovědností mezinárodních organizací pak čl. 4 Návrhu článků o odpo-
vědnosti mezinárodních organizací za mezinárodně protiprávní činy.
MVČK je hlavním promotérem myšlenky, že OOS jsou povinny respektovat normy
MHP a působit pod „odpovědným velením“.
50
S otázkou odpovědnosti OOS pocho-
pitelně úzce souvisí i individuální trestní odpovědnost za porušení MHP. Porušení
norem MHP může mít ovšem podle okolností za následek i občanskoprávní odpověd-
nost podle vnitrostátního práva. Mezinárodněprávní odpovědnost OOS za porušení
norem MHP je nepochybně důležitou a aktuální otázkou, která vyžaduje speciální
46
Viz k tomu např. NOLTE, Georg. The Different Functions of the Security Council With Respect to
Humanitarian Law. In LOWE, Vaughan, ROBERTS, Adam, WELSH, Jennifer, ZAUM, Dominik.
(eds.).
The Evolution of Thought and Practise since 1945.
Oxford: Oxford University Press, 2008, ISBN
978-0-19-958330-0, s. 519-34.
47
Např. S/RES/1828 z 31. 7. 2008, para 26. “demands that the parties to the conflict in Darfur fulfil their
international obligations and their commitments under relevant agreements…”
48
Non-State Actors Committee 3
rd
Report,
op. cit.
, s. 7.
49
Tamtéž, s. 8.
50
Srov.: “Armed opposition groups must respect international humanitarian rule” (Rule 139: Respect for
International Humanitarian Law) and “operate under responsible command”, Customary International
Law, ICRC,
op. cit.,
s. 536.