89 / 268
87
gány odpovědné za jejich činy, a rovněž prostředky pro respektování a zajištění norem
mezinárodního humanitárního práva.
33
Zpráva podobně jako jiné dostupné materiály
se přitom dovolává kauzy ICTR
Jean-Paul Akayesu
a kauzy ICTY
Tadić.
34
Výbor při-
jal „mainstream understanding“ ve svém stanovisku, že ozbrojené opoziční skupiny
(OOS) mají povinnosti podle primárních pravidel MHP minimálně na základě spo-
lečného čl. 3 ŽÚ, různých norem Haagského práva a obyčejových pravidel MHP
35
.
Komise zmínila dvě základní otázky týkající se závazků a odpovědnosti ozbrojených
opozičních skupin (OOS): a) jsou OOS (AOGs) vázány primárními pravidly meziná-
rodního práva (zvláště s ohledem na jejich aktivity v oblasti konfliktů)?; b) v případě,
že OOS jsou skutečně takovými pravidly vázány, jak může být jejich odpovědnost
pojmově chápána a realizována na základě sekundárních norem?
36
Zpráva potvrzuje,
že normy MHP se vztahují na OOS, kdykoli existuje „protahované (protracted)
ozbrojené násilí mezi vládními orgány a organizovanými OOS nebo mezi takovými
OOS uvnitř státu.
37
DP II. předpokládá, že OOS vykonávají určitou územní kontrolu.
Přes širokou shodu o vázanost OOS normami MHP, názory, proč tomu tak je i právní
odůvodnění se značně liší.
38
Je tedy zřejmé, že doposud panuje určitá nejednotnost
v nazírání na tento problém.
Podle některých autorů je třeba při aplikaci MHP uplatňovat doktrínu „legisla-
tivní jurisdikce“, podle níž se MHP stává závazným pro OOS na základě implemen-
tace nebo transformace mezinárodních norem do vnitrostátního zákonodárství nebo
prostřednictvím „samovykonatelných“ (self-executing) mezinárodních norem.
39
Tato
doktrína je kritizována za dezinterpretaci vztahu mezi národním a vnitrostátním prá-
vem.
40
Podle jiného přístupu jsou OOS vázány MHP z toho důvodu, že jejich jednot-
liví členové jsou povinni tyto normy respektovat. Vyskytla se i teorie „funkční právní
subjektivity“ (functional legal subjectivity), podle níž mezinárodní společenství (státy)
33
Non-State Actors Committee 3
rd
Report,
op. cit.
, s. 5.
34
Viz
Prosecutor v. Jean-Paul Akayesu
, Case No ICTR-94-4-T, judgement of 2 Sept. 1998, para 619;
Prosecutor v. Tadic
, Case No IT-94-1, ICTY Appeals Chamber, Decision in the Defence Motion for
Interlocutory Appeal on Jurisdiction of 2 Oct. 1995, para 70.
35
ILA Non-State Actors Commitee Report 2014, s. 5; Zpráva odkazuje v této souvislosti na kauzu
Prosecutor v. Sam Hinga Norman
, Case No. SCSL-2004-14-AR72(E), Decision on Preliminary Motion
Based on Lack of Jurisdiction (Child Recruitment), Decision of 31 May 2004, para 22 “It is well settled
that all parties to an armed conflict, whether states or non-state actors, are bound by international huma-
nitarian law, even though only states may become parties to international treaties.”
36
Non-State Actors Committee 3
rd
Report,
op. cit.
, s. 5.
37
Zpráva odkazuje na kauzu „
The Prosecutor v. Dusko Tadic
, Case No-IT-94-1-A, Decision on the Defence
Motion for Interlocutory Appeal on Jurisdiction, 2 Oct. 1995, para 70.
38
PřehledtěchtonázorůvizRYNGAERT,Cedric.Non-StateActorsinHumanitarianLaw.InD’ASPREMONT,
Jean. (ed).
Participant in International Legal System.
Routledge, 2011. ISBN 9780415565141, s. 284-294.
39
SASSOLI, Marco, BOUVIER, Antoine, QUINTIN, Anne. (eds).
How Does Law Protect in War, Vol I
.
ICRC, Geneva 2011, s. 26; též SIVAKUMARAN, Sandesh. Binding Armed Opposition on Groups.
op.
cit.
, s. 369; RYNGAERT, C. Imposing International Duties on Non-State Actors and the Legitimacy of
International Law,
op. cit.
, s. 3.
40
CASSESE, Antonio.
op. cit
., s. 429.