84 / 268
82
bezpečnostní agentury atp. V širokém smyslu mohou být za NSA považovány i různé
zločinecké organizace a gangy zabývající se obchodem s narkotiky, zbraněmi a s lidmi,
Tyto skupiny si však nekladou za cíl vytvořit nový nebo paralelní systém moci. Mají
především své ekonomické zájmy, k jejichž prosazení používají nelegální prostředky
a dopouštějí se vražd a jiných nejtěžších zločinů (např. Zetas v Mexiku, organizova-
ný zločin v brazilských favelách atd.). Činnost ozbrojených aktérů z konce dvacátého
století a počátkem dvacátého prvního století je nepochybně zcela novým fenoménem,
pokud jde o rozsah zaměření a nebezpečnost některých ozbrojených entit jako jsou
„Al-Kajda“, „Islámský stát“, „Boko-Haram“ a různé další teroristické organizace.
Některé skupiny ONSA ovládají větší či menší část státního území jednoho nebo
více států, mohou vytvářet administrativní orgány pro správu těchto území, mohou
působit i v několika státech a mají tak nadnárodní nebo transnacionální charakter.
Orientují se na vojenské cíle nebo naopak na civilisty. ONSA tak mohou působit
na národní i mezinárodní úrovni. Některé skupiny ONSA vytvořily na ovládaném
území vlastní právní normy chování. Snaží se také ovládnout přírodní zdroje a kontro-
lovat civilní obyvatelstvo. Mnohé skupiny ONSA mají své webové stránky na vysoké
profesionální úrovni a jsou schopny i kybernetických útoků vůči státním i nestátním
aktérům. Tyto skupiny bývají také propojeny s dalšími komunitami a organizacemi.
Přítomnost a působení ONSA na území daného státu může být důkazem, že tento stát
není schopen nebo ochoten zajistit vládu a pořádek na svém území. V takovém přípa-
dě může vzniknout i otázka přičitatelnosti odpovědnosti státu za činy ONSA na jeho
území. K ONSA s výkonem teritoriální kontroly určitého území patří nebo patřily
např. Súdánské lidové osvobozenecké hnutí v Jižním Súdánu, Islámská osvobozenecká
fronta Moro na Filipínách, Tamilští osvobozenečtí tygři, Národní unie pro úplnou
nezávislost Angoly (UNITA) a další nestátní organizace.
Získání kontroly na značné části území státu je pro některé skupiny NSA mnohdy
mezistupněm k prosazování secesionistických požadavků na vytvoření vlastního státu.
Závisí na zaměření činnosti konkrétní skupiny ONSA. Někdy je cílem „pouhé“ svr-
žení politického režimu nebo vlády. Ke skupinám ONSA, které neovládají efektivně
část území obývaného státu, patří např. Kurdská strana pracujících v Turecku (PKK),
Národní osvobozenecká armáda Kolumbie, Boží armáda odporu (LRA) působící pů-
vodně v Ugandě a následně v Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice
a v Súdánu, Revoluční spojená fronta v Sierra Leone atd. Intenzita a brutalita ozbro-
jených konfliktů v procesu dekolonizace donutila některé mateřské země k aplikaci
MHP. Portugalsko např. odmítalo v šedesátých letech aplikovat společný čl. 3 na vnitř-
ní konflikty, ke kterým docházelo na území Guinea-Bissau, Angoly a Mosambiku
s výhradou, že bude aplikovat své trestní právo na potírání konfliktů. V letech 1956
a 1958 Národní osvobozenecká fronta Alžíru (FLN) několikrát deklarovala svůj záměr
aplikovat ŽÚ o válečných zajatcích na francouzské zajatce a dodržovat normy MHP.
V daném případě i francouzská vláda uznala aplikovatelnost čl. 3 v alžírské válce proti