81 / 268
79
zinárodních ozbrojených konfliktů. V MPV stále platí zásada, že mezinárodní smlouva
nezavazuje třetí strany, tradičně byly ovšem míněny pouze třetí státy. Existovaly však
určité výjimky, např. uložení závazků ve válce poraženým státům vítěznými mocnost-
mi. Situace se podstatně změnila po přiznání mezinárodněprávní subjektivity meziná-
rodním vládním organizacím (ICJ,
Reparation for Injuries
, 1949, 179) a po II. světové
válce i jednotlivcům a v souvislosti s rozvojem mezinárodněprávní ochrany lidských
práv. Při zkoumání právního postavení NSA nelze ovšem pominout i rozvoj obyčejové-
ho MHP. MHP bylo historicky orientováno na úpravu humanitárních aspektů válčení
mezi státy. NSA byli v klasickém pojetí mezinárodního práva zcela mimo dosah nebo
v případě povstalců jen na okraji zájmu MHP.
Akce ozbrojených nestátních aktérů (ONSA) je nutno posuzovat nejen z hlediska
MHP, nýbrž i z hlediska MPLP, tedy s ohledem na respektování lidských práv bě-
hem ozbrojených konfliktů. Rozdíly mezi „humanitárním“ a lidskoprávním přístupem
k ozbrojeným konfliktům se zužují. Základním pramenemMHP jsou ŽÚ z roku 1949
a oba DP z roku 1977. Společný článek 3 ŽÚ je dnes obecně přijímán jako obyčejové
MHP (OMHP), stejně jako naprostá většina ustanovení těchto úmluv. Významným
posunem ve prospěch mezinárodněprávní ochrany obětí ozbrojených konfliktů byly oba
DP k ŽÚ z r. 1977, kterými se budeme podrobněji zabývat právě s ohledem na činnost
ozbrojených nestátních aktérů (ONSA). Je nepochybné, že respektování zásad MHP je
v ozbrojených konfliktech životně důležité jak pro vládní kombatanty, tak i bojovníky
OOS a civilní obyvatelstvo. Přesto se státy zdráhají přiznat příslušníkům hnutí odporu
statut kombatantů podle MHP s odůvodněním, že by to legitimovalo právní postavení
OOS na mezinárodní scéně. Příslušníci hnutí odporu nebo povstalci jsou často ozna-
čováni za „rebely“ nebo dokonce „teroristy“. Mnohdy příslušníci OOS normy MHP
vědomě nedodržují (např. tzv. Islámský stát, Al-Kajda, Taliban a další). Někdy naopak
různé OOS o mezinárodní „uznání“ legitimity a podporu svého boje usilují a to i po-
mocí svých prohlášení o respektování norem MHP. Mnohá hnutí odporu, zejména
národně osvobozenecké hnutí (NOH), se také k dodržování zásad MHP v minulosti
formálně přihlásily.
Téma nestátní aktéři a aplikace mezinárodního MHP v ozbrojených konfliktech je
skutečně mimořádným problémem naší doby a odráží měnící se charakter samotných
ozbrojených konfliktů, jejich rostoucího počtu a aktérů.
8
Z právního hlediska patří
k nejdůležitějším otázkám teorie i praxe: 1. vymezení pojmu NSA v ozbrojených kon-
fliktech (ONSA); 2. vymezení postavení ONSA jako stran v ozbrojeném konfliktu;
3. aplikovatelnost norem MHP v ozbrojených konfliktech na chování ONSA; 4. im-
plementace a dodržování norem MHP samotnými ONSA; 5. Možnost účasti ONSA
8
ANGELI, Franco (ed.).
Non-State Actors and International Humanitarian Law. Organized armed groups:
a challenge for 21st century, The International Institution of Humanitarian Law.
San Remo, 2010, ISBN
978-88-568-2427-8. Jednotlivé kapitoly publikace byly věnovány pojetí organizovaných skupin, jejich
právním závazkům a odpovědnosti soukromých vojenských a bezpečnostních společností, jakož i úloze
nevládních organizací při propagaci a podpoře MHP.