18 / 268
16
Ještě výraznější změna, kterou přinesl vývoj MHP po skončení studené války, se týká
vytváření kontrolních a donucovacích nástrojů. Po dlouhou dobu se státy a MVČK
soustředily na vymezování, rozšiřování a zpřesňování primárních norem MHP, které
stanovují práva a povinností stran v konfliktu. V poslední době se zájem přesunuje
k normám sekundárním, které vytvářejí mechanismy dohledu nad dodržovánímMHP
a určují právní následky jeho porušení. Největšího rozvoje zatím doznala oblast stíhá-
ní individuálních pachatelů závažných zločinů podle mezinárodního práva, zejména
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tyto zločiny zná mezinárodní společenství
již od 40. let 20. století, kdy byli za jejich spáchání či organizaci odsouzeni němečtí
a japonští váleční zločinci (Mezinárodní vojenské tribunály v Norimberku a v Tokiu
a procesy na národní úrovni). V období studené války ustoupily snahy o postih zločinů
podle mezinárodního práva dočasně do pozadí, po jejím skončení na ně ale opět začal
být kladen důraz.
Výrazem se stalo zřízení Mezinárodních trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii
(ICTY) v roce 1993 a pro Rwandu (ICTR) v roce 1994, které dostaly za úkol stíhat
a potrestat pachatele závažných zločinů podle mezinárodního práva spáchaných během
občanské války v bývalé Jugoslávii a za genocidy ve Rwandě. Judikatura obou tribunálů
výrazně napomohla vyjasnit některé sporné koncepty MHP: např. potvrdila, že válečné
zločiny mohou být spáchány v jakémkoli typu ozbrojených konfliktů, včetně konfliktů
vnitrostátních; nebo že vinu za takové zločiny nesou jak lidé, kteří je přímo vykonávají,
tak ti, již takové zločiny plánují, organizují, popř. jsou obecněji zapojeni do jejich reali-
zace (instituty odpovědnosti velitele, společného zločinného plánu atd.).
10
Na činnost
ICTY a ICTR navázal stálý Mezinárodní trestní soud (dále MTS), zřízený na základě
mezinárodní smlouvy, Římského statutu, který byl podepsán v roce 1998 a v platnost
vstoupil v roce 2002. Římský statut obsahuje podrobný katalog válečných zločinů,
jejichž pachatelé se vystavují trestnímu postihu na národní i mezinárodní úrovni. První
rozsudek, vynesený MTS ve věci vojenského velitele z Demokratické republiky Kongo,
Thomase Lubangy, v roce 2012, se týkal právě válečných zločinů, konkrétně náboru
dětských vojáků.
Ve výčtu významných událostí stopadesátiletého vývoje MHP by bylo možno pokra-
čovat.
11
V textu např. nebyly zmíněny některé nové výzvy, jež před MHP vyvstávají mj.
v souvislosti s postupující privatizací války (využívání služeb soukromých vojenských
a bezpečnostních společností aj.), využíváním moderních technologií (bezpilotní letadla,
tzv. kybernetické válčení aj.), zapojením nových aktérů (např. teroristické skupiny),
nebo vznikem nových typů konfliktů (např. transnacionální konflikty či anarchické
konflikty). O tom, jak se MHP snažilo a snaží na tyto výzvy reagovat, pojednávají další
příspěvky obsažené v této kolektivní monografii. Podrobněji rozebrán je také vývoj
10
Více viz VÁLEK, Petr.
Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního práva.
Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-151-2.
11
Viz též zvláštní číslo časopisu
International Review of the Red Cross,
No. 888, 2012, nazvané
ICRC:
150 Years of Humanitarian Action.