SLP 09 (2015)

Opět je třeba dodat, že stoupenci příběhu konstitucionalizace vnímají limity pro-

cesu, který popisují. Mezinárodní právo, včetně MHP, se pro ně neubírá jasnou, pře-

dem danou cestou, na níž neexistují překážky či odlišné trendy. Např. Anne Peters

identifikuje hned několik nových výzev, které před mezinárodní právo proces klade.

Mezi tyto výzvy se řadí mj. potřeba legitimizace šířeji pojatého mezinárodněprávního

řádu či nutnost mezinárodního systému stavějícího na společných hodnotách vyrovnat

se s kulturní pluralitou dnešního světa.

Tyto výzvy ale příběh konstitucionalizace

MHP, resp. mezinárodního práva, nezpochybňují, spíše jen upozorňují na jeho ve-

dlejší, mnohdy nechtěné důsledky. Příběh konstitucionalizace se, jak již bylo řečeno,

dobře doplňuje s příběhem humanizace MHP, neboť oba vnímají vývoj MHP optikou

cesty k pokroku a k dalšímu zkvalitňování právní úpravy. Zbývají dva příběhy, příběh

fragmentace a příběh irelevance, tuto optiku naopak popírají, a sto padesát let vývoje

MHP hodnotí výrazně kritičtěji.

͹.͹ Příběh fragmentace MHP

Třetím příběhem, v jehož světle lze číst vývoj MHP, je příběh fragmentace. Ten se

opírá o tvrzení, že postupné rozšiřování humanitárně právní úpravy přispívá ke ště-

pení původně jednotného systému mezinárodního práva, který ztrácí vnitřní kohe-

renci. Hlavním zastáncem příběhu fragmentace je finský internacionalista Martti

Koskenniemi, který se tímto jevem zabýval jak coby akademik, tak coby člen Komise

OSN pro mezinárodní právo. V této druhé pozici připravil rozsáhlou studii, jež ana-

lyzuje různé aspekty fragmentace.

Studie neobsahuje zvláštní sekci věnovanou MHP,

odkazy na tuto oblast se v ní ale objevují hned na několika místech. Fragmentace je

ve studii vymezena jako proces teritoriální a funkční diferenciace norem mezinárodní-

ho práva, které začínají tvořit více či méně uzavřené právní subsystémy (právo lidských

práv, MHP či evropské právo). Tyto subsystémy si zřizují své vlastní, autonomní in-

stituce a vazby mezi nimi se oslabují. Stávají se světem sám pro sebe, který již nemusí

nutně potřebovat zastřešující rámec obecného mezinárodního práva.

MHP obvykle nebývá prezentováno jako oblast práva, která by měla „separatistické“

tendence a chystala se vyčlenit z mezinárodněprávního systému. Koskenniemi jej sice

řadí mezi „nejširší ze zvláštních režimů“,

jež mají některé specifické instituty (v MHP

PETERS, Anne. Conclusions. In PETERS, Anne, KLABBERS, Jan, ULFSTEIN, Geir,

op. cit.,

s. 342-352.

UNDoc. A/CN.4/L.682,

Fragmentation Of International Law: Difficulties Arising FromThe Diversification

And Expansion Of International Law,

Report of the Study Group of the International Law Commission

Finalized by Martti Koskenniemi, 13 April 2006.

Tradiční „odstrašující příklad“ toho, kam až může funkční a teritoriální diferenciace vést, nabízí evropské

právo. To se zpočátku vyvíjelo jako součást práva mezinárodního, postupem doby se ale natolik speciali-

zovalo, že dnes bývá často chápáno jako samostatné odvětví vedle práva mezinárodního a vnitrostátního.

Viz WESSEL, Ramses A. Reconsidering the Relationship between International and EU Law: towards

a Content-based Approach? In CANNIZZARO, Enzo, PALCHETTI, Paolo, WESSEL? Ramses A.,

International Law as Law of the European Union.

Leiden: Nijhoff, 2012. ISBN 9789004188570, s. 7-33.

UN Doc. A/CN.4/L.682,

op. cit.,

s. 84, par. 158.