29 / 268
27
VOJENSKÉ ASPEKTY VÝVOJE MEZINÁRODNÍHO
HUMANITÁRNÍHO PRÁVA NA POZADÍ ČTYŘ GENERACÍ
MODERNÍCH OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ
Otakar Foltýn
ͷ. Úvod
Cílem následujícího příspěvku není akademické pojednání ani detailní rozbor od-
borné literatury. S využitím praktických zkušeností z této zřejmě nejsmutnější části
lidského konání se v následující stati pokusím upozornit na (dle mého názoru) zá-
sadní mezníky ve vývoji mezinárodního humanitárního práva. Zcela zásadní je pak
zřejmě banální, avšak mimořádně důležité sdělení: mezinárodní humanitární právo je
v ozbrojených konfliktech
aplikovatelné
a ve skutečných situacích také
aplikované
.
Níže uvedená (pro někoho ne zcela akceptovatelná) tvrzení si dovoluji z pozice prak-
tika, mimo jiné odpovědného za problematiku přípravy v oblasti mezinárodního hu-
manitárního práva a pravidel pro použití síly v zahraničních operacích Armády České
republiky. Některá fakta jsem již uvedl v článku „Aplikace mezinárodního humanitár-
ního práva v prostředí současných ozbrojených konfliktů“ ve sborníku z Konference
Mezinárodní humanitární právo – 60. výročí Ženevských úmluv – pořádané PF UK
v Praze a Českým červeným křížem v roce 2009.
Mezi (nejen) laiky panuje mnohdy bohužel zcela nesprávný mýtus, že mezinárodní
humanitární právo je nerespektovaným, někdy až utopickým a nerealistickým odvět-
vím práva, které - ač určeno pro válku, ve válce se mnohdy nepoužívá. Tento mýtus je
ilustrativně vyjádřen známou a někdy zneužívanou latinskou maximou „Inter armas
silent leges“.
1
Přestože uvedená maxima neplatila doslovně ani v dobách starověku, po-
měrně přesně vystihuje někdy převažující (nesprávný) diskurs vnímání mezinárodního
humanitárního práva. Limity a jistá pravidla válčení existovala dokonce i v prostředí
extrémně brutálních konfliktů vedených starověkým Římem. Jedním z rysů válečnictví
(jakkoliv si to laici a často ani vojáci neuvědomují) je snaha omezit některé jeho násled-
ky. Tento rys je v předhistorickém období dobře ilustrován ritualizací ozbrojených stře-
tů a pokračuje v různých formách napříč všemi dalšími obdobími. Není cílem tohoto
příspěvku obšírněji hájit tezi „omezování následků válčení“, pro účely dalšího výkladu
je však její chápání velmi důležité. Zdůvodnění je běžně dostupné např. v pracích J.
Keegana,
2
S. Pinkera
3
aj.
1
Marcus Tullius Cicero, Pro Tito Annio Milone ad iudicem oratio (Pro Milone), originální znění: „Silent
enim leges inter arma”.
2
KEEGAN, John.
Historie válečnictví.
Beta-Dobrovský, 2004. ISBN 80-7306-116-3.
3
PINKER, Steven.
The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined.
Penguin Books, 2012.
ISBN 0-14-312201-0.