SLP 09 (2015)

Přestože si tedy velká část dokonce i vojáků myslí, že je mezinárodní humanitární

právo přinejmenším do jisté míry nerealistickým výplodem „humanistů“, paradoxně

zároveň panuje stejně nesprávná představa veřejnosti, že utrpení a zejména smrt civilis-

tů je zcela nelegální a nepřípustnou „součást“ válčení. Přitom, i když kolaterální škody

pochopitelně nejsou (a nemohou být) vymýceny, platí nejen v operacích vedených

armádami euroatlantického civilizačního okruhu, že se zpravidla jedná o kolaterální

škody

přiměřené, tedy mezinárodní humanitární právo neporušující

Už z předchozích odstavců je tedy zřejmé, že radikální soudy o mezinárodním hu-

manitárním právu zpravidla plynou z jeho elementární neznalosti. Nejen pro české

prostředí platí, že nejzásadnější soudy vynášejí zpravidla ti, kteří se neobtěžují si přečíst

byť i jen krátkou příručku. Přitom např. příručky a texty Českého červeného kříže

snesou díky své přiměřeně stručné, ale velmi přesné dikci srovnání s materiály ústře-

dí ICRC. Uvedené přístupy pochopitelně snižují důvěru v mezinárodní humanitární

práva a ve výsledku i v jeho aplikovatelnost, čímž mohou zeslabit jeho základní funkci,

tj. snížit zbytečné utrpení.

Samostatnou kapitolu v tomto směru tvoří „sebemrskačství“ euroatlantické civilizace.

Názorným příkladem je aktuální konflikt v Afghánistánu, kde panuje obecné přesvědčení

o nepřípustném rozsahu kolaterálních škod způsobených zejména tzv. „Close Air

Support“, tedy vzdušnými údery. Ve skutečnosti jsou díky moderním technologiím i se-

beomezujícímu přístupu NATO kolaterální škody způsobené v tomto konfliktu nej-

nižší v historii moderních ozbrojených konfliktů. A to doplňuji fakt, že z nezávislých

statistik OSN opakovaně vyplývá, že na

neúmyslně

způsobené kolaterální škody ze

strany afghánských vládních vojsk a mezinárodních sil připadá pětinásobek civilistů

usmrcených

úmyslně

povstalci. Přestože jde pro účely článku o marginální tvrze-

ní, uvádím je právě proto, že výborně ukazuje pokřivené vnímání, mnohdy ovšem

do značné míry ovlivněné efektivní propagandou.

Pro diseminační aktivity, které jsou mimochodem jedním ze závazků České repub-

liky z mezinárodního humanitárního práva i v době míru, je tedy mimořádně důležité

si uvědomit a následně vysvětlit základní kámen mezinárodního humanitárního práva,

jímž je omezení

zbytečného

utrpení během ozbrojených konfliktů. Pro úspěšné šíření

mezinárodního humanitárního práva je také klíčové vysvětlit, že jeho cílem není inge-

rence do problematiky spravedlnosti samotné existence konfliktu (tedy „ius ad bellum“).

Přestože si uvědomuji, že jsem v tomto příspěvku dosud nepřinesl nic, co by pouče-

ný čtenář nevěděl, považuji za nezbytné v úvodu výkladu na převažující nepochopení

(neznalost) základů mezinárodního humanitárního práva upozornit. V praxi se lze ne-

jen u příslušníků ozbrojených složek, ale i civilních odborníků setkat právě s mnohdy

základním nepochopením obsahu mezinárodního humanitárního práva.

JUKL, Marek.

Ženevské úmluvy a dodatkové protokoly (Stručný přehled),

Dostupné z www: http://www.

cervenykriz.eu/cz/mhp/konvence.htm

Tímto tvrzením nijak nebagatelizuji vznik kolaterálních škod, pouze upozorňuji na neoddiskutovatelný

fakt, že se je daří snížit na mimořádně nízkou úroveň.