26 / 268
24
padě
Ex parte Milligan
(1866) uvedl, že
„mírová ustanovení Ústavy mlčí mezi zbraněmi,
když se nejvyšším zákonem stává bezpečnost obyvatel“.
40
Od vzniku MHP skepse vůči možnosti omezit válečné utrpení právními normami,
aspoň v řadách právníků a právních institucí, postupně oslabovala. Objevili se ale noví
zastánci příběhu irelevance, kteří se nezaměřovali jen na MHP, ale na mezinárodní
právo jako celek. Jednalo se hlavně o stoupence realistického směru v teorii meziná-
rodních vztahů, jako byli Hans Morgenthau,
41
nebo Kenneth Waltz.
42
Realisté mezi-
národní právo buď zcela ignorují, nebo jej považují za vcelku zbytečný systém, který
není schopen jakkoli zásadněji ovlivnit mezinárodní dění. Zvláště tvrdá kritika se snáší
právě na MHP, neboť vedení ozbrojených konfliktů je podle realistů jedna z nejdůle-
žitějších oblastí, o nichž si státy chtějí rozhodovat samy a kde jsou určující materiální
faktory (vojenská síla států). Realisté nepopírají, že státy se čas od času mezinárodního
práva dovolávají, tvrdí ale, že tak činí pouze tehdy, když jim mezinárodní právo může
posloužit jako nástroj prosazování jejich mocenské politiky. Vývoj MHP, resp. meziná-
rodního práva obecněji, realisté interpretují jako vršení právních norem, které dílem
prosadili idealisté (a tyto normy jsou pak zhola bezmocné), dílem mocné státy (a tyto
normy slouží k obhájení jejich politické pozice).
43
Na konci 20. století se k příběhu o irelevanci mezinárodního práva, včetně MHP,
připojila část právních teoretiků, hlásících se nejčastěji k ekonomickým přístupům
k právu (právo a ekonomie, teorie racionální volby aj.).
44
Tito autoři chtějí ukázat,
že
„mezinárodní právo se formuje jako výsledek racionálního jednání států, které se sna-
ží maximalizovat své zájmy“
.
45
Státy jej dodržují, pokud to odpovídá jejich zájmům;
v opačném případě neváhají se od něj odchýlit. To platí rovněž pro MHP, které je údaj-
ně postaveno na základě reciprocity – bojující strany jej dodržují proto, aby ochránily
své vlastní občany, popř. aby vytvořily předpoklady pro poválečné urovnání vztahů.
46
Zde se příběh irelevance dostává do přímého rozporu s příběhem humanizace, který
naopak trvá na tom, že reciprocita z MHP postupem doby mizí. Odporuje také pří-
běhu konstitucionalizace, neboť zůstává fixován na státy jako jediné relevantní aktéry
mezinárodních vztahů, a nebere tak v úvahu nástup nestátních aktérů, jemuž naopak
přikládají velkou váhu konstitucionalisté.
Příběh irelevance může mít ovšem ještě jednu, odlišnou podobu. V té je irelevance
MHP výsledek nikoli jakési inherentní neschopnosti tohoto systému účinně regulovat
40
US Supreme Court,
Ex parte Milligan
, 71 US (4 Wall.) 2 (1866).
41
MORGENTHAU, Hans J.
Politics Among Nations, The Struggle for Power and Peace.
Second Edition.
New York: Alfred A. Knopf, 1956.
42
WALTZ, Kenneth.
Theory of International Politics.
Waveland Press, 2010. ISBN 978-1-57766-670-7.
43
Více viz KRASNER, Stephen D. Krasner. Realist Views of International Law.
Proceedings of the Annual
Meeting (American Society of International Law)
, Vol. 96, 2002, s. 265-268.
44
Viz GOLDSMITH, Jack L., POSNER, Eric A.
The Limits of International Law.
Oxford: Oxford
University Press, 2005. ISBN 9780195314175.
45
Tamtéž, s. 3.
46
Tamtéž, s. 31-32.