28 / 268
26
tímco jiné jdou proti sobě. Příběh humanizace chápe vývoj MHP jako postupný pro-
ces humanizace tohoto odvětví mezinárodního práva, jež dostává lidštější tvář a více
se orientuje na potřeby jednotlivců. Příběh konstitucionalizace zdůrazňuje, že MHP
podobně jako další oblasti mezinárodního práva prochází zásadní proměnou, ve které
jsou zásady suverenity a dobrovolného souhlasu států, na nichž spočívalo mezinárod-
ní právo v minulosti, nahrazovány důrazem na společné hodnoty a sdílené instituce.
Příběh fragmentace také využívá MHP k dokumentaci širšího trendu v mezinárodním
právu, tentokrát je to ale trend problematičtější, a to štěpení původně jednotné úpravy
podle funkčních a případně teritoriálních linií a vznik normativních a institucionál-
ních konfliktů. Konečně příběh irelevance má za to, že MHP i po sto padesáti letech
svého vývoje zůstává prázdným systémem, který nemá reálný vliv na průběh ozbrojených
konfliktů, popř. tento vliv kdysi měl, v důsledku své neschopnosti reagovat na proměnu
povahy konfliktů jej ale již dávno ztratil.
Cílem tohoto příspěvku není určit, který z příběhů je ten správný. Je ostatně možné
očekávat, že každý postihuje určitý aspekt vývoje MHP, a má tak do jisté míry pravdu.
K poznání toho, jaká tato míra je, by měly napomoci další příspěvky této kolektivní
monografie. I ty totiž vnímají vývoj MHP optikou určitého příběhu, popř. dovolují
ověřit, nakolik je ten který příběh opodstatněný. Příspěvky první části monografie,
jež podrobněji mapují vývoj MVČK a ozbrojených konfliktů, primárně vyprávějí pří-
běh humanizace. Příspěvky druhé části, zabývající se novými výzvami pro MHP, se
pohybují na pomezí příběhů konstitucionalizace a fragmentace. Příspěvky třetí části,
věnované odpovědi MHP na nové technologie, ověřují oprávněnost příběhu irele-
vance. A konečně příspěvky čtvrté části, analyzující různé aspekty stíhání jednotlivců
odpovědných za válečné zločiny, se vracejí zpět k příběhům humanizace a konstituci-
onalizace. Posouzení toho, který z příběhů nalézá v příspěvcích nejpevnější oporu, je
již na čtenářích.
Abstrakt:
Příspěvek stručně shrnuje vývoj mezinárodního humanitárního práva od jeho vzni-
ku v polovině 19. století (založení Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce
1863, přijetí první Ženevské úmluvy v roce 1864) až do současnosti a zabývá se hlav-
ními mezníky a trendy tohoto vývoje. Dále příspěvek analyzuje čtyři příběhy, které
bývají do vývoje MHP nejčastěji projektovány. Jde o příběh humanizace MHP, příběh
konstitucionalizace MHP, příběh fragmentace MHP a příběh irelevance MHP.
Klíčová slova:
fragmentace, humanizace, konstitucionalizace, mezinárodní humanitární právo,
Mezinárodní výbor Červeného kříže