218 / 268
216
. Princip absolutní odpovědnosti
Jak již název napovídá, tento přístup vychází z naprosto opačné pozice nežli doktrí-
na
respondeat superior
a okolnosti protiprávního příkazu nadřízeného jako důvod pro
vyloučení trestní odpovědnosti vůbec neuznává. Východiskem této teorie je premisa,
že podřízený je povinen následovat pouze takového příkazu, který je s právem, ať již
národním či mezinárodním, v souladu; pokud mu bude vydán příkaz protiprávní,
nejen že není jeho povinností jej respektovat, ale naopak musí jeho uposlechnutí od-
mítnout.
14
Tato okolnost může být vzata v potaz pouze při ukládání trestu a sloužit tedy jako
okolnost polehčující. Dle uvedeného přístupu není tedy dost dobře možné hovořit
o příkazu nadřízeného jako o okolnosti, která by odpovědnost vylučovala, ale přinej-
lepším pouze jako o okolnosti polehčující.
15
Mezi prvotní zastánce principu absolutní odpovědnosti patřil i Hugo Grotius, který
již v sedmnáctém století tvrdil, že nesmí být následováno rozkazu, jenž je v rozporu
s přirozeným právem nebo přikázáním božím
.
16
Tato doktrína našla na mezinárodní
úrovni časté uplatnění i ve století dvacátém. Princip absolutní byl odpovědnosti zakot-
ven jak v Londýnské chartě („LCH“)
17
pro Norimberské procesy, tak i v zakládací listi-
ně Tokijského tribunálu.
18
Také v poslední dekádě 20. století, kdy byly Radou bezpeč-
nosti OSN založeny dva ad hoc trestní tribunály
19
pro bývalou Jugoslávii a Rwandu
(„ICTY“, „ICTR“), převzaly statuty obou těchto tribunálů tento princip, a příkaz nad-
řízeného jako okolnost vylučující odpovědnost vůbec připuštěna nebyla.
20
Vzhledem k širokému uplatnění principu absolutní odpovědnosti v těchto meziná-
rodních instrumentech dospěla řada autorů z oblasti mezinárodního trestního práva
k názoru, že došlo k vývoji obyčejové normy spočívající v nepřípustnosti aplikace okol-
nosti příkazu nadřízeného jakožto okolnosti vylučující trestní odpovědnost.
21
Tento
závěr však není zastáván jednoznačně a má jak své příznivce, tak i odpůrce.
22
14
OSIEL, Mark J.,
op. cit.
, s. 8.
15
Ibid, s. 8.
16
GROTIUS, Hugo.
De Jure Belli ac Pacis
(1625), kniha II, kapitola 26, odstavec V., dostupné na URL
<http://www.lonang.com/exlibris/grotius/>
17
Charter of the Nuremberg International Military Tribunal, Article 8. Dostupné na URL <http://avalon.
law.yale.edu/imt/imtconst.asp>18
Charter of the International Military Tribunal for the Far East, Article 6. Dostupné na URL <http://
avalon.law.yale.edu/imtefch.htm>
19
Rezoluce Rady Bezpečnosti 808 z roku 1993 a 955 z roku 1994. Dostupné na URL
<http://www.un.org/Docs/sc/unsc_resolutions.html>
20
Statute of the ICTY, Article 7, paragraph 4 and the Statute of the ICTR, Article 6, paragraph 4. Dostupné
na URL
<http://www.icty.org/sid/135a
http://www.un.org/ictr/statute.html>
21
ŠTURMA, Pavel.
Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva
. 1. vyd. Praha:
Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0305-5.
22
GARROWAY, Charles. Superior Orders and the International Criminal Court: Justice Delivered or
Justice Denied?
International Review of the Red Cross
. 1999, 836.