224 / 268
222
či zločinů proti lidskosti, neboť se zřejmě neobávaly, že by se jejich vlastní příslušníci
takovýchto zločinů účastnili.
53
I přes určitou kritiku lze hodnotit článek 33 Statutu kladně. Zejména je důležité,
že se konečně podařilo upravit tuto okolnost v mezinárodním dokumentu, což samo
o sobě představuje úspěch. Zakotvení této problematiky v písemné podobě podporuje
právní jistotu a je další důležitou pojistkou pro ochranu práv obviněného.
54
Poměrně
opatrná formulace článku 33, která sice připouští příkaz nadřízeného jako okolnost vy-
lučující odpovědnost, ale pouze za kumulativního splnění poměrně obtížných podmí-
nek, představuje rovnováhu mezi prosazováním individuální odpovědnosti a důrazem
na disciplínu podřízených.
ͻ. Existence obyčejové normy?
S ohledem na skutečnost, že ustavující dokumenty mezinárodních tribunálů
v Norimberku (IMT), Tokiu, a dále i ICTY a ICTR nepřipouštěly příkaz nadříze-
ného jako okolnost vylučující odpovědnost, čelí úprava článku 33 Statutu kritice, že
odporuje znění obyčejové normy, která se ohledně této okolnosti vyvinula a jež apli-
kaci této okolnosti zakazuje.
55
Přestože lze souhlasit s tím, že jmenované mezinárodní
dokumenty tuto okolnost skutečně nepřipouštěly, za účelem zjištění vzniku případné
obyčejové normy a jejího obsahu je třeba též blíže zkoumat skutečnou praxi těchto
institucí i jednotlivých států, která již nebyla zdaleka tak jednoznačná.
Již samotná příprava Norimberských procesů ukázala, že postoje států k této okol-
nosti nejsou zdaleka jednotné. Ještě v roce 1944 Komise Spojených národů pro válečné
zločiny nebyla schopna nalézt kompromis ohledně této problematiky. Během návrhu
Londýnské charty (LCH) Američané navrhovali, aby tato námitka byla způsobilá vést
k vyloučení odpovědnosti, pokud by to spravedlnost vyžadovala, Sověti byli zásadně
proti a vyžadovali vyloučení možnosti se této okolnosti dovolávat.
56
Vzhledem ke konečnému znění článku 8 LCH to nakonec tedy byl sovětský názor,
jenž se prosadil. Otázka však zůstává; jednalo se o nové obecné pravidlo mezinárodní-
ho trestního práva, nebo pouze o úpravu pro Norimberské procesy?
Při hodnocení této otázky je nutné vzít do úvahy povahu postavení potenciálních
obviněných během Norimberských procesů. Již během jednání o znění LCH, kdy
Sověti zastávali nekompromisní postoj a prosazovali odmítnutí této okolnosti, generál
Nikitčenko poznamenal, zda vůbec má cenu hovořit o následování rozkazu u tohoto
druhu obviněných, kdy se jedná v hierarchii německé vlády o vysoce postavené osoby,
53
GAETA, Paola,
op. cit
., s. 190.
54
Ibid, s.190.
55
ŠTURMA, Pavel.
Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva
. 1. vyd. Praha:
Karolinum, 2002.
56
INSCO, James,
op. cit.
, s. 116-117.