225 / 268
223
které spíše rozkazy vydávaly, nežli se jimi řídily.
57
Tento generálův argument na pod-
poru zamítnutí příkazu nadřízeného jako okolnosti vylučující odpovědnost v LCH se
však nejeví jako příliš podložený. Právě i vzhledem k postavení obviněných ve státní
sféře a charakteru zločinů by totiž nebylo možné se dovolat rozkazů, o nichž právě
tyto osoby nejspíše měly nejlepší informace, a jejich zjevná protiprávnost jim musela
být známá. Kritici též dodávají, že Nikitčenko navíc již dopředu považoval obviněné
za vinné a úloha procesu se měla pouze omezit na to, tuto vinu oficiálně konstatovat.
58
Nutné je ovšem zvážit specifické, velmi striktní a na absolutní poslušnosti k rozka-
zům založené zřízení státní správy v Německu i Japonsku. Především v případě němec-
kého uspořádání spočívajícím ve vůdčím principu existovala reálná hrozba, že by se
všichni obvinění dovolávali své poslušnosti k nadřízenému až v konečném důsledku by
jediným, kdo by mohl být obviněn z vydávání rozkazu, byl Hitler samotný.
59
Tomuto
bylo pochopitelně z pohledu Spojenců potřeba zabránit a šlo patrně o jeden z důvodů,
proč byla tato okolnost jako vylučující odpovědnost zavržena.
Během Norimberských procesů obvinění přirozeně celkem často vysvětlovali své jed-
nání jako následování příkazu nadřízeného, IMT však tuto okolnost jako skutečnost
vedoucí k vyloučení odpovědnosti nikdy neuznal. Ve svém rozhodnutí při zkoumání, co
je vlastně obsahem článku 8 LCH, uvedl:
„ustanovení tohoto článku je v souladu s právem
všech národů, ten skutečný pravý test, který je možné nalézt v trestních předpisech téměř
všech států, není existence rozkazu, ale to, zda morální volba byla ve skutečnosti možná“.
60
Na základě tohoto vysvětlení se snaží někteří autoři dokázat, že ani IMT samotný
použití příkazu nadřízeného jako okolnosti vylučující odpovědnost nevylučoval, a to
tehdy, kdy morální volba ve skutečnosti nebyla možná.
61
S touto interpretací se však
neztotožňuji. Spíše se lze přiklonit k názoru, že IMT sice vyloučil použití této námitky
samo o sobě, ale připustil by ji jako jednu z důležitých skutečností v případě okolnosti
námitky odlišné, jako například jednání v tísni (
duress
).
62
Kontroverzně se však jeví
věta první citovaného rozhodnutí. S ohledem na praxi celé řady států, které před a bě-
hem války tuto okolnost jako vylučující odpovědnost připouštěly, lze s tvrzením IMT
57
JACKSON, Robert H.
Report of Robert H. Jackson: United States Representative to the International
Conference on Military Trials
, London, 1945. Washington, DC: U.S. Govt. Print. Off, 1949. s. 22-24.
58
CRYER, Robert.
Prosecuting International Crimes,
1st edition. Cambridge University Press, 2005. ISBN
9780521824743, s. 295.
59
MCCOUBREY, Hilaire. From Nuremberg to Rome: restoring the defence of superior orders.
International & Comparative Law Quarterly.
2001, 50, s. 389.
60
„The provision of this article are in conformity of law of all nations... the true test which is found in varying
degrees in the criminal law of all nations is not the existence of the order but whether moral choice was in fact
possible.”
Nuremberg IMT, Judgment and Sentence
. 41
American Journal of International Law
, 1947,
s. 221.
61
SOLIS, Gary D. Obedience of Orders and the Law of War: Judicial Aplication in American Forums.
American University International Law Review
. 2000, 15, s. 516.
62
INSCO, James,
op. cit.
, s. 152.