219 / 268
217
Kriticky lze principu absolutní odpovědnosti vytknout, že ačkoliv tato doktrína sta-
noví jasné a pevné pravidlo, děje se tak na úkor vojenské disciplíny, což může poten-
cionálně vést k demoralizaci armády, pokud se vojáci budou ze strachu před trestním
stíháním zdráhat rozkazy uposlechnout.
23
Nelze rovněž přehlížet, že v praxi se vojáci
nachází v extrémních situacích, při kterých nasazují svůj vlastní život, a pouze silně
zakořeněný zvyk okamžitě bez zaváhání uposlechnout rozkazu je tím impulsem, který
je vede k tomu takové nebezpečí riskovat. Pokud by v takových situacích nebyli vojáci
zvyklí okamžitě bez pochybností reagovat, mohlo by to vést nejen k menší ochotě tato
rizika vůbec podstupovat, ale také k ohrožení života jak jich samotných, tak jejich ko-
legů, kteří se na ně spoléhají a jsou na jejich okamžité reakci závislí.
24
Někteří autoři dále namítají, že podřízený nemá v reálné situaci vůbec možnost
protiprávnost daného příkazu vyhodnotit, neboť není schopen porozumět právním
implikacím daného rozkazu a tyto následky v terénu posoudit.
25
Dle jejich názoru je
však přinejmenším pochybné, zda se dá v praxi takové právní posouzení vždy provést.
Jednak se často může jednat o situaci, kdy je třeba reagovat velmi rychle; není zde tedy
dostatečný časový prostor pro vyhodnocení všech právních následků a za druhé ne
v každé situaci musí být protiprávnost daného příkazu zcela zjevná. Především podří-
zení, kteří se nachází na těch nejnižších článcích v řetězci vedení, nemají dostatečný
přístup k relevantním informacím a celkové strategii a jsou odkázaní na taková fakta,
která jsou jim vedením, tedy tím, kdo rozkaz vydává, sdělena. Tyto informace, i přestože
budeme předpokládat jejich pravdivost, však mohou být pouze kusé či omezené a ne-
musí být postačující k možnosti reálně zhodnotit soulad či nesoulad příkazu s právem.
26
Ačkoli je možné souhlasit s absencí relevantních informací či času znemožňující
podřízenému příslušnou situaci vyhodnotit, lze namítat, že tyto prvky ovlivňující
subjektivní stránku nemají být zohledňovány v rámci okolnosti spočívající v příkazu
nadřízeného, neboť na tyto nedostatky reagují jiné okolnosti vylučující odpovědnost;
konkrétně právní či faktický omyl.
27
Proponenti přístupu absolutní odpovědnosti sice uznávají, že disciplína podříze-
ných je nezbytná, avšak na svoji podporu uvádí obdobné argumenty, jaké vyslovil ame-
rický tribunál v ponorimberských procesech v případu
Einsatzgruppen.
28
Vychází tedy
zejména z tzv. teorie „inteligentních bajonetů“, tedy z toho, že lidé na rozdíl od pou-
hých strojů disponují
schopností protiprávní příkaz rozeznat a následně možností jeho
provedení odepřít. Zastánci tohoto principu tedy zcela jasně upřednostňují princip
23
ZIMMERMAN, Andreas,
op. cit.
, s. 393.
24
INSCO, James,
op. cit.
, s. 8.
25
ZIMMERMAN, Andreas,
op. cit.,
s. 391.
26
ZIMMERMAN, Andreas,
op. cit.
, s. 391.
27
Srov. Článek 32, statut MTS.
28
United States v Otto Ohlendorf et al
, Trials of War Criminals before Nuremberg Military tribunal under
Control Council Law No. 10 (1946 – 1950) Volume 11, s. 1238.