70 / 268
68
kde na rozdíl od tradičního systému není rozhodující faktická síla suverénních států,
ale naopak zákaz použití síly a rovnost ve smyslu stejné povinnosti podrobit se násled-
kům odpovědnosti a řešit spory mírovými prostředky.
30
. Přičitatelnost v ozbrojených konfliktech a mírových operacích
Mezinárodní ozbrojené konflikty jsou typické tím, že často do nich vysílají své vo-
jenské jednotky členské státy mezinárodních organizací v různých rolích, včetně míro-
vých misí. Při vojenských operacích za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního
míru a bezpečnosti podle kapitoly VII Charty OSN, autorizovaných Radou bezpeč-
nosti, dochází často k porušování mezinárodního humanitárního práva nebo lidských
práv. Je vhodné připomenout, že podle prohlášení generálního tajemníka OSN se jed-
notky provádějící mírové operace řídí mezinárodním humanitárním právem.
31
Klíčovou otázkou pak je, jakému subjektu – zda členskému státu, nebo mezinárodní
organizaci, která činnost koordinuje a přebírá velení – se činy vojenských jednotek
přičítají a kdo za ně odpovídá, tj. kdo ponese případné právní a finanční následky
protiprávního jednání.
Mezinárodní soudy odpovídají na tuto otázku různě.
32
To lze interpretovat jako
výrazné změny v jejich právním názoru.
33
Při aplikaci ustálených rozhodovacích kri-
térií na odlišné skutkové okolnosti jednotlivých případů soudy zcela logicky dospívají
k divergentním výsledkům.
34
Je tedy zřejmé, že nejen nejednotnost samotných mezi-
národních soudů, ale i rozmanitost situací v dynamicky se vyvíjejícím mezinárodním
společenství, způsobuje nekonzistentní závěry judikatury.
Z právního hlediska se vojenské jednotky přechodně stávají pomocnými orgány
mezinárodní organizace (
subsidiary organs
), které jí byly dány k dispozici státy – tj. ji-
30
RÖBEN, Volker. Responsibility in International Law.
Max Planck United Nations LawYearbook
, Vol. 16,
2012, s. 157.
31
Observance by UN forces of international humanitarian law
, UN Doc. ST/SGB/1999/13, 6. 8. 1999.
Zajímavé je, že ke stejnému závěru došli odborníci na mezinárodní právo již v 70. letech. Viz. např.
Institut de Droit International,
Conditions of Application of Humanitarian Rules of Armed Conflict to
Hostilities in which United Nations Forces may be engaged
, Zagreb, 1971;
Conditions of Application of
Rules, other than Humanitarian Rules of Armed Conflict to Hostilities in which United Nations Forces may
be engaged
, Wiesbaden, 1975.
32
Např. Evropský soud pro lidská práva v případech
Behrami a Saramati
a
Berić a ostatní
přiřkl konečnou
a rozhodující kontrolu nad vojenskými jednotkami OSN, v novějších případech
Al Jedda
a
Al Skieni
už
to byly jednotlivé státy.
Berhami a Saramati vs. Francie a Saramati vs. Francie, Německo, Norsko,
ze dne
2. 5. 2007, číslo stížnosti 71412/01 a 78166/01,
Berić a ostatní vs. Bosna a Hercegovina
, číslo stížnosti
36357/04,
Al-Jedda vs. Velká Británie,
ze dne 7. 7. 2011, číslo stížnosti 27021/08,
Al-Skieni a další vs.
Velká Británie
ze dne 7. 7. 2011, číslo stížnosti 55721/07.
33
ŠTURMA, Pavel. Drawing a line between the responsibility of an international organization and its
member states under international law.
Česká ročenka mezinárodního práva veřejného a soukromého
, Vol. 2,
2011, s. 14.
34
CASSESE, Antonio. The Nicaragua and Tadic Tests Revisited in Light of the ICJ Judgment on Genocide
in Bosnia,
European Journal of International Law
, Vol. 18, No. 4, 2007, s. 649.