SLP 09 (2015)

72 / 268

70
za škody utrpěné jejich příslušníky při působení mírové mise v Kongu, která tam byla
vyslána z iniciativy bývalé koloniální mocnosti Belgie, za účelem uklidnění napjaté
situace po vyhlášení nezávislosti v r. 1960.38 OSN samozřejmě může převzít odpověd-
nost i svým dobrovolným rozhodnutím v podobě jednostranného právního aktu.39
Podobné vzorové dohody SOFA upravují odpovědnost vojenských jednotek států pod
velením NATO.40
Existuje také vzorová dohoda (model contribution agreement) mezi OSN a členskými
státy, které vysílají své vojenské jednotky.41 Vůči třetím státům přebírá podle ní odpo-
vědnost OSN, ale v případě hrubé nedbalosti nebo úmyslného zavinění příslušníků států
si OSN vyhrazuje právo po státu zpětně vymáhat vyplacenou náhradu škody (regres).
ͺ. Odpovědnost v případě souvisejícího chování
Řešení vztahu států a mezinárodních organizací v Návrhu článků o odpovědnosti států
zcela logicky chybí. Návrh jednoznačně vychází z toho, že se aplikuje výlučně na od-
povědnost států. Čl. 57 výslovně uvádí, že Návrh se nijak netýká odpovědnosti mezi-
národních organizací nebo odpovědnosti státu za chování organizace. I když úprava
obsahu odpovědnostního závazku státu připouští v čl. 33, že z tohoto odpovědnostní-
ho závazku může vzniknout právo ve prospěch subjektu od státu odlišného. Bylo by
teoreticky možné přičítat státu jako jeho de facto orgánu i jednání orgánu mezinárodní
organizace, ovšem jen v naprosto výjimečných případech, splňujících přísné podmín-
ky přičitatelnosti – zejm. zmocnění přímo ve vnitrostátním právu státu.
Návrh článků o odpovědnosti mezinárodních organizací vzniklou mezeru vyplňuje svou
právní úpravou odpovědnosti v případě souvisejícího chování států a mezinárodních or-
ganizací. Nejjednodušší situace samozřejmě je odpovědnost subjektu za jednání, které
se mu přičítá. Existují ovšem také případy odpovědnosti subjektu za jednání, které se
mu podle formálních pravidel nepřičítá, přičítá se subjektu jinému, přesto má určitou
přesně vymezenou vazbu na jednání odpovědného subjektu. Faktický původce škodlivé-
ho jednání, uskutečněného mimo rámec formálních právních pravidel přičitatelnosti, je
tak stižen mezinárodní odpovědností. Aby nedošlo k účelovému zneužití, je třeba kon-
krétního vymezení podmínek právní normou a její striktní interpretace. V dnešní době
panuje obecná shoda na tom, že členský stát nemůže odpovídat za jednání mezinárodní
organizace automaticky, pouze z důvodu svého členství, ale naopak vždy musí být v jeho
aktivním jednání přítomna další právní skutečnost, z které se odpovědnost vyvozuje.42
38 Dohody o úhrnnémnarovnání: s Belgií 20. 2. 1965, viz UnitedNationsTreaty Series 535/191, se Švýcarskem
3. 1. 1966, UNTS 564/193, s Řeckem 20. 1. 1966, UNTS 565/3, s Lucemburskem 28. 12. 1966, UNTS
585/147, s Itálií 18. 1. 1967, UNTS 588/197.
39 Viz např. rezoluce Valného shromáždění UN Doc. A/RES/52/247 ze dne 17. 7. 1998.
40 Agreement between the Parties to the North Atlantic Treaty regarding the Status of their Forces, [on-line] [cit.
19. 1. 2015] >.
41 Model contribution agreement, UN Doc. A/50/995, annex, A/51/967, annex.
42 Annuaire de l´Institut de Droit International , Vol. 66-II, 1996, s. 445; International Law Association,
Report on accountability, Berlin, 2004, bod 5, RYNGAERT, Cedric, op. cit., s. 997.