67 / 268
65
Vypracování
Návrhu článků o odpovědnosti mezinárodních organizací
13
pak trvalo již
jen necelých 10 let, protože značná část normativního textu byla převzata a adekvátně
upravena pro specifika mezinárodních organizací. Tento přístup našel u odborné ve-
řejnosti kritiku,
14
ovšem byl vysvětlen ze strany samotné Komise,
15
která odůvodnila
použití stejného nebo obdobného pravidla pro státy i mezinárodní organizace výsled-
ky podrobné analýzy u každého konkrétního ustanovení, kde se rozhodla vycházet
z dřívějšího textu částečně nebo téměř zcela.
16
Kodifikace mezinárodní odpovědnosti
tedy reflektuje tradiční pojetí mezinárodního práva jako práva pro společenství států,
jimž do jisté míry na roveň se mohou postavit mezinárodní organizace, nikoli už další
subjekty, jako jednotlivci nebo korporace podle soukromého práva.
17
Samotné vymezení odpovědnosti jako právního následku mezinárodně-protipráv-
ního chování, které stojí na dvou předpokladech –přičitatelnosti a porušení platného
závazku – je stejné, ať má být odpovědným subjektem stát nebo mezinárodní organi-
zace. To se týká i dalších důležitých institutů, jako je úprava přičitatelnosti nebo okol-
ností vylučujících protiprávnost. Tento jednotný přístup má svoji logiku, aby došlo
k vytvoření univerzálního systému mezinárodní odpovědnosti pro všechny subjekty
mezinárodního práva, samozřejmě za současného respektu k zvláštnostem a odlišnos-
tem, které vyžadují dílčí speciální úpravu.
18
Pokud by se právní režim odpovědnosti
mezinárodních organizací od režimu pro státy výrazně odlišoval, tj. byl přísnější, nebo
naopak mírnější, hrozily by nežádoucí následky v chování států ve snaze odpovědnost
minimalizovat – tj. buď záměrné omezování spolupráce v organizacích, anebo záměrné
odsouvání rozhodování na úroveň organizace.
Kodifikace má v první řadě sloužit potřebám skutečné mezinárodní praxe, v níž
mají dnes mezinárodní organizace své nezastupitelné místo v těch nejdůležitějších ob-
13
Draft articles on the responsibility of international organizations, In:
Yearbook of the International Law
Commission,
2011, vol. II, Part Two, Report of ILC, UN Doc. A/66/10.
14
BLOKKER, Niels M. Preparing articles on responsibility of international organizations: Does the ILC
take international organizations seriously? A mid term review. In: KLABBERS, Jan, WALLENDAHL,
Asa.
Research Handbook on the Law of International Organizations.
1. vyd. Northhampton – Cheltenham:
Edward Elgar, 2011. ISBN 0857931253, s. 313. AHLBORN, Christiane. The Use of Analogies in
Drafting the Articles on the Responsibility of International Organizations. An Appraisal of the „Copy-
paste Approach.
International Organizations Law Review
, Vol. 9, No. 1, 2012, s. 53-66. D’ASPREMONT,
Jean. The Articles on the Responsibility of International Organizations: Magnifiyng the Fissures in the
Law of International Responsibility.
International Organizations Law Review
, Vol. 9, No. 1, 2012, s. 15-28.
15
Fifth report on responsibility of international organizations
, UN Doc. A/CN.4/583, 2007, s. 4.
16
Tento postup je při kodifikaci obvyklý, byl využit například při přípravě dvou úmluv o smluvním právu,
určených státům a mezinárodním organizacím, tj.
Vídeňské úmluvy o smluvním právu
z r. 1969 a
Vídeňské
úmluvy o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi na-
vzájem
z r. 1986.
17
MÖLDNER, Mirka.,
op. cit.,
s. 308.
18
Tento respekt je v kodifikaci odpovědnosti mezinárodních organizací v uspokojivé míře promítnut ve for-
mulaci ustanovení čl. 64
Návrhu článků
, který umožňuje upřednostnit
lex specialis
před obecnými pravidly,
a tak dává konkrétním mezinárodním organizacím prostor pro vlastní úpravu odpovědnostních vztahů.