66 / 268
64
Mezinárodně-právní odpovědnost
7
znamená odpovědnost za protiprávnost, jejímž
základním předpokladem vedle přičitatelnosti je porušení platného závazku. V tom spo-
čívá největší omezení aplikace odpovědnosti mezinárodních organizací – nejsou vázány
tak širokým okruhem primárních norem mezinárodního práva jako státy, a tak v řadě
případů nemůže dojít k jejich odpovědnosti. Mostem, který se snaží překlenout tuto
mezeru, je (vedle přístupu mezinárodních organizací ke konkrétním mezinárodním
smlouvám, obsahujícím důležité závazky, zejm. v oblasti lidských práv nebo ochrany
životního prostředí) právní úprava odpovědnosti v případě souvisejícího chování států
a mezinárodních organizací. Na tomto místě se hodí uvést, že podle převažující praxe
jsou tyto mezery v odpovědnosti v konkrétních případech řešeny spíše prvním uvede-
ným způsobem – tzn. na úrovni primárního práva.
8
. Kodifikace mezinárodní odpovědnosti
Mezinárodní právo není jen akademickou disciplínou, ale dynamickým právním
odvětvím, upravujícím vztahy v reálném a vyvíjejícím se mezinárodním společenství,
které pro své fungování vyžaduje jasně formulovaná pravidla. Potřebná a žádaná efek-
tivita fungování práva závisí na efektivitě úpravy odpovědnostních vztahů.
9
Známé
a ustálené právní normy jsou základem pro právní jistotu a legitimní očekávání a v ne-
poslední řadě vedou k omezení porušování práva, protože motivují subjekty k zavedení
efektivních kontrolních mechanismů s cílem odpovědnosti předcházet.
10
Nepřekvapí, že právě téma právní odpovědnosti jakožto stěžejního institutu, o který
se v každém právním systému opírá autorita a závaznost práva, bylo v centru pozornos-
ti Komise pro mezinárodní právo jakožto hlavního kodifikačního orgánu OSN od po-
čátků její činnosti na konci 40. let 20. stol.Pět desetiletí práce bylo završeno až v r. 2001
vydáním
Návrhu článků o odpovědnosti států za protiprávní chování
.
11
Ten je považován
za úspěšný a respektovaný výsledek kodifikační činnosti, který za autoritativní výraz
obyčejového mezinárodního práva uznává nejen doktrína, ale i mezinárodní soudy.
12
7
Tento příspěvek se týká mezinárodní odpovědnosti jako právního následku protiprávního chování, tj.
ve smyslu
responsibility
. Mezinárodní právo pracuje ještě s odpovědností za škodlivé následky právem
nezakázaných činností (
liability
) a odpovědnost v širším společenském kontextu (
accountabilty
). Ta za-
hrnuje vedle právních aspektů také politickou a správní odpovědnost, zajišťovanou různými vnitřními
mechanismy předcházení protiprávním činům i škodlivému jednání bez protiprávnosti.
8
PAASIVIRTA, Esa. Responsiblity of a Member State of an International Organization: Where will it
end?
International Organizations Law Review
, Vol. 7, No. 1, 2010, s. 53.
9
MALENOVSKÝ, Jiří.
Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část.
5. vyd. Brno: Doplněk, 2008. ISBN
9788072392186, s. 316.
10
HIRSCH, Moshe.
The responsibility of international organizations toward third parties – some basic principles
.
1. vyd. Dodrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1995. ISBN 9780792332862, s. 179.
11
Draft articles on Responsibility of States for Internationally Wrongful Acts,
Yearbook of the International
Law Commission,
2001, vol. 2, Part Two, Report of ILC, UN Doc. A/66/10.
12
MÖLDNER, Mirka. Responsibility of International Organizations – Introducing the ILC’s DARIO.
Max Planck Yearbook of United Nations Law
, Vol.16, 2012, s. 284.