![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0073.jpg)
71
Čtvrtá kapitola druhé části
Návrhu článků o odpovědnosti mezinárodních organizací
upravuje situace, kdy mezinárodní organizace nese odpovědnost za jednání státu. Může
to být členský stát, ale může jít i o nečlena nebo jinou mezinárodní organizaci. Obdobná
úprava je i v kodifikaci odpovědnosti států výlučně pro státy. Pátá část
Návrhu člán-
ků o odpovědnosti mezinárodních organizací
pak obsahuje pravidla odpovědnosti státu
v souvislosti s jednáním organizace. Představuje tedy vyplnění mezery v právní úpravě
a současně obsahové propojení obou kodifikačních návrhů do jednoho souladného nor-
mativního celku. V obou těchto částech jsou tedy upraveny stejné situace, které se liší
jen formou odpovědného subjektu. Vzájemně si odpovídající ustanovení jsou v literatuře
často označována za zrcadlová. Na rozdíl od kodifikace odpovědnosti států, která může
čerpat z tisícileté historie mezistátních vztahů a uvádí bohatou kazuistiku i judikaturu,
právo mezinárodních organizací se vyvíjí ve větší míře teprve v poválečném období, a tak
komentář k
Návrhu článků
obsahuje u některých ustanovení příkladů z praxe málo, ze-
jména v klíčové páté části. Z komentáře Komise pro mezinárodní právo k
Návrhu článků
je patrná snaha tento nedostatek vyvážit citacemi judikatury mezinárodních, nebo i vni-
trostátních, soudů (je-li dostupná) nebo odborné literatury.
a) Pomoc nebo podpora (čl. ͷͺ a ͻ;)
Podle čl. 14 je odpovědná mezinárodní organizace, která poskytuje pomoc nebo
podporu státu nebo jiné mezinárodní organizaci ve spáchání mezinárodně protipráv-
ního aktu, pokud tak činí s vědomím okolností protiprávního aktu a tento akt by byl
protiprávní, kdyby ho spáchala sama pomáhající mezinárodní organizace. Podle čl. 58
odpovídá stát za pomoc nebo podporu ve spáchání protiprávního aktu mezinárodní
organizace za stejných podmínek. Zatímco pro mezinárodní organizace je toto pravi-
dlo příkladem progresivního rozvoje, u států shledal Mezinárodní soudní dvůr jeho
obyčejový charakter.
43
Pomoc nebo podporu je třeba v konkrétních případech velmi pečlivě zvažovat, zejm.
se zřetelem k její intenzitě a rozhodujícímu vlivu na spáchání protiprávního aktu.
Poskytovat státům různé formy podpory, především finanční, je hlavním posláním
celé řady mezinárodních organizací.
44
Příliš extenzivní aplikace tohoto ustanovení by
mohla zvýšit opatrnost mezinárodních organizací před možnou odpovědností a tím
ohrozit systém fungování mezinárodních půjček státům. Až skutečná praxe ukáže, jak
uchopit kritérium značné, podstatné podpory, když absolutní výše i reálný význam
a vliv finančních částek může být relativní pro velké mezinárodní organizace a naopak
pro menší projekty financované vládami států. Prosazuje se názor, že pouhé poskyt-
nutí finančních prostředků samo o sobě nepostačuje k vzniku odpovědnosti, protože
peníze jsou vždy zastupitelné a mohly by k témuž účelu vždy posloužit i z alternativní-
43
Viz. rozsudek MSD,
Application of the Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of
Genocide (Bosnia vs. Serbia)
, ICJ Reports, s. 150, bod 420.
44
UN Doc. A/CN.4/637/Add.1, s. 26, bod 7.