74 / 268
72
ho zdroje.
45
Je zřejmé, že mnohem čitelnější je kritérium skutečného vlivu financující
mezinárodní organizace na státem realizované aktivity. Co se týče odpovědnosti státu
za jednání organizace, je třeba odlišit obvyklé vystupování delegátů států v orgánech
mezinárodní organizace, které utváří její vůli, od příliš intenzivního vlivu jednoho
státu na rozhodování organizace. Bylo by možné, aby se organizace toho jednání do-
pustila, i kdyby daný stát nebyl jejím členem?
46
Pokud ne, je to již vliv za hranicemi
nežádoucí asistence. Na druhou stranu, nelze vlivy členských států přeceňovat, aby ne-
došlo k popření nezávislé právní subjektivity organizace, jejíž vůle je utvářena rozhodo-
váním zástupci členských států v jejích orgánech.
47
Stejně tak vědomí o protiprávnosti
jednání nelze vykládat jako pouhou znalost jeho okolností, ale je třeba skutečný záměr
poskytnutím prostředků přispět k dokonání určitého jednání. Mezinárodní organizace
často nedisponují právními nástroji, které by umožnily ovlivnit, na co budou jejich
dotace skutečně použity. Kdyby znalost okolností protiprávního aktu stačila pro mezi-
národní odpovědnost, dá se očekávat, že systém finanční asistence by pro zdrženlivost
poskytovatelů přestal fungovat.
48
Protiprávnost jednání pro samotnou organizaci na-
opak možnost odpovědnosti značně omezuje, vzhledem k nízké vázanosti mezinárod-
ních organizací různými závazky z oblasti primárního práva.
b) Řízení a kontrola (č. ͷͻ a ͻͿ)
Podle čl. 15 je odpovědná mezinárodní organizace, která řídí nebo kontroluje stát
či jinou mezinárodní organizaci při páchání protiprávního aktu, pokud tak činí u vě-
domí okolností protiprávního aktu a tento akt by byl protiprávní i v případě spáchání
první mezinárodní organizací. Podle čl. 59 je pak odpovědný řídící a kontrolující stát
ve vztahu k jednání mezinárodní organizace.
Mimořádný vliv členských států, které při rozhodování sledují výlučně vlastní zájmy
a nikoli společné cíle, je podle č. 59 řízením a kontrolou – tj. státům se přičítá pro-
tiprávní jednání organizace.
49
Intenzitu vlivu jednotlivých států na úkor ostatních je
třeba posuzovat individuálně.
Zatímco pomoc nebo podpora je v kodifikaci vyjádřena alternativně, řízení a kont-
rola se spojkou „a“ představuje kumulativní podmínku. To implikuje, že mezi řízením
a kontrolou je jen tenká hranice a obě formy vlivu se prolínají. Kontrola (
control
) zna-
45
REINISCH, August. Aid or Assistance and Direction and Control between States and International
Organizations in the Commission of Internationally Wrongful Acts.
International Organizations Law
Review
, Vol. 7, No. 1, 2010, s. 70.
46
LAPAŠ, Davorin, RUSAN, Rutvica. Some remarks on responsibility of international organizations, In:
Contemporary Legal and Economic Issues
II, 2009, Josip Juraj Strossmayer University of Osijek, Faculty
of Law Osijek, s. 44.
47
MÖLDNER, Mirka,
op. cit.
, s. 319.
48
REINISCH, August,
op. cit.,
s. 63-77.
49
Tak jako v případě zrušené
Mezinárodní rady pro cín
. Viz např. SADURSKA, Romana, CHINKIN,
Christine. The Collapse of the International Tin Council: A Case of State Responsibility?,
Virginia
Journal of International Law
, Vol. 30, 1990, s. 865.