102 / 200
100
opírá o faktickou situaci příchozích osob (mimo jiné hromadný proud, ozbrojený
konflikt).
14
Pokud bychom chtěli interpretovat i tuto jen pracovní definici, pak se lze opřít
o existující normy v jiných smluvních instrumentech. Jak ale dále ukážu, možná tato
cesta není jedinou možnou, ba možná není ani cestou ve výkladu vždy přijímanou.
Uvedený pojem hromadnost
15
je pro uprchlické právo významným pojmem obecně,
v kontextu právní úpravy válečných uprchlíků ale má zásadní konotace. O jeho defi-
nování se pokusil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále též „UNHCR“),
který jako základní ukotvil následující znaky: velký počet osob, které přijíždějí na hra-
nice, rychlost nárůstu počtu těchto osob a nedostatečné kapacity přijímajícího státu,
především nemožnost individuálního řízení provedeného u každé osoby.
16
Reálné dů-
sledky má tato situace pro stát, do něhož uprchlický proud míří: často nemá možnost
provést individuální řízení právě kvůli vysokému počtu potřebných osob, jenž působí
nefunkčnost jeho vnitrostátního systému zaměřeného na vyřizování žádostí uprchlíků,
a to z důvodů finančních, technických či časových.
Válečným konfliktemmíním v dikci mezinárodního práva ozbrojený konflikt,
17
tedy
mezinárodní či vnitrostátní použití ozbrojené síly. Mezinárodní ozbrojený konflikt lze
definovat dle čl. 2 společného Ženevským úmluvám na ochranu obětí války,
18
tedy
jako ozbrojený konflikt vzniklý mezi dvěma či více státy (včetně okupace, a to i částeč-
né), k němuž pak přidáme ještě konflikt způsobený boji za národní sebeurčení, proti
koloniální nadvládě a okupaci.
19
Vnitrostátním konfliktem, tedy ozbrojeným konflik-
tem, který nemá mezinárodní charakter, je třeba rozumět ozbrojené násilí na území
jednoho státu vedené mezi vládou a ozbrojenými skupinami, nebo mezi ozbrojenými
skupinami navzájem. V mezinárodním právu chybí závazná definice vnitrostátního
ozbrojeného konfliktu, jeho obecně přijímané vymezení a podrobnější kritéria (in-
tenzita bojů, jejich dlouhodobost a organizovanost stran konfliktu) nicméně přinesl
14
Srov. směrnici Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování
dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy
mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a na následky plynoucí
z tohoto přijímání.
15
K podrobnějšímu srov. také HONUSKOVÁ, V. Definice uprchlíka a její výklad a aplikace v současném
mezinárodním právu. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2011. s. 226-229.
16
Srov. UNHCR. Ensuring International Protection and Enhancing International Cooperation in Mass
Influx Situations. 2004, bod 3.
17
Více srov. ONDŘEJ, J., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V., JÍLEK, D. Mezinárodní humanitární právo.
Praha: C.H. Beck, 2010. FAIX, M. Medzinárodnoprávny rámec zahraničnopolitických misií Európskej
únie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012. s. 125-126; FAIX, M. Law of Armed
Conflict and Use of Force. Part Two. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. s. 14 a násl.
18
Srov. čl. 2 společným čtyřem Ženevským úmluvám z roku 1949.
19
Srov. čl. 1 odst. 4 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí
mezinárodních ozbrojených konfliktů (Dodatkový protokol č. I) z roku 1977.