SLP 08 (2014)

104

V regionu Latinské Ameriky najdeme úpravu v nezávazné

Cartagenské deklaraci.

Tamní úprava také „rozšířila“

pojem uprchlík a vztahuje jej i na osoby, které „

opustily

svoji zemi, neboť jejich život, bezpečí či svoboda byly ohroženy všeobecným násilím, vnější

agresí, vnitřním konfliktem, masovým porušováním lidských práv anebo dalšími okolnost-

mi, které vážně porušují veřejný pořádek.

“ Otázka, zda lze definici použít pro aplikaci

na hromadné proudy, nachází v literatuře obě odpovědi, ano

i ne.

Dokument sice

nepracuje se skupinovým konceptem, ale zároveň ani výslovně nezmiňuje individu-

alizaci. Důležitým faktorem v úvahách bude ale fakt, že státy s výkladem otevřeným

ke skupinovému uznávání při svém následujícím užívání tohoto instrumentu nesou-

hlasily.

Použití této definice na hromadné proudy a pro skupinové uznávání uprch-

líků si ale je možné představit, záleží na přístupu států. U tohoto dokumentu je také

na první pohled zřejmé, že se definice vztahuje i na válečné uprchlíky.

Z důvodu malého praktického významu zde opominu Bangkokské principy, které

jsou do značné míry inspirované africkou úpravou, co se týče znění rozšířené definice,

jedná se ale o

soft law

, které není zeměmi regionu téměř vůbec přijímané.

Nesmírně zajímavá je úprava ochranných institutů v právu Evropské unie. Nalezneme

zde dva, které mohou být použitelné pro válečné uprchlíky. Jedná se o ochranu dočas-

nou

a ochranu doplňkovou.

I v tomto regionu se jedná o přidání dalších ochran-

ných institutů vedle udělení ochrany dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jen

Zde je nutno podotknout, že se sice jedná o

soft law,

ale nemálo států si jej vtělilo do svých vnitrostátních

úprav a v budoucnu bude možné uvažovat o vytvoření regionálního obyčeje. K vnímání deklarace jako

nástroje řešení latinskoamerické uprchlické otázky srov. Doporučení výkonného výboru UNHCR č. 37

(XXXVI) z roku 1985: uprchlíci ze střední Ameriky a Cartagenská deklarace.

Přijata v Cartageně jako výstup Kolokvia k mezinárodní ochraně uprchlíků ve Střední Americe, Mexiku

a Panamě, které se konalo ve dnech 19.-22. 11. 1984.

I zde platí, že není možné, aby regionální úprava rozšířila univerzální definici, jde o regionální ochranný

status, který byl nazván shodně.

Srov. HATHAWAY, J. C. The Law of Refugee Status. Toronto: Butterworths, 1991. S. 20 či KÄLIN, W.

Refugees and Civil Wars: Only a Matter of Interpretation? In: International Journal of Refugee Law,

1991, 3.

Srov. ESPIELL, H. G., PICADO, S., LANZA, L. V. Principles and Criteria for the Protection of and

Assistance to Central American Refugees, Returnees and Displaced Persons in Latin America (1989). In:

International Journal of Refugee Law, 1990, 2(1).

Některé státy měly dokonce obavu, že takto široce pojatá definice může pojmout všechny obyvatele státu,

který má problémy, což by z hlediska kapacity přijímacího státu nebylo únosné. Srov. The Situation of

Refugees in Latin America: Protection and Solution Based on the Pragmatic Approach of the Cartagena

Declaration on Refugees 1984. Discussion document UNHCR, November 2004. 18(1) IJRL (2006).

Více k Bangkokským principům srov. HONUSKOVÁ, V. Definice uprchlíka a její výklad a aplikace

v současném mezinárodním právu, op. cit., s. 138.

Zakotvena v tzv. směrnici o dočasné ochraně (Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001

o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených

osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na při-

jímání těchto osob a na následky plynoucí z tohoto přijímání).

Zakotvena v tzv. kvalifikační směrnici (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne

13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní