SLP 08 (2014)

106

je možné, že by mohly být uprchlíky ve smyslu Úmluvy

(a tedy individualizovány),

ale jejich hlavní specifikum spočívá v útěku z důvodů, pro které je možné je považovat

za válečné uprchlíky.

Hromadnost na první pohled zcela opomíjí druhá ze zkoumaných možností ochra-

ny, ochrana doplňková.

Poskytuje ochranu těm osobám, jimž hrozí pod pojmem

vážná újma definované nebezpečí, konkrétně „

a) uložení nebo vykonání trestu smrti

nebo b) mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu

nebo c) vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku

svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.

“

jasné, že první dvě písmena jsou orientována na jednotlivce.

Jiná je ale situace u bodu třetího, u čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice, které je

svou povahou zaměřeno spíše na situace, jež plodí hromadné proudy osob potřebných

ochrany, ale jeho formulace se o individuální ohrožení osoby opírá. Teoretické úvahy

se staly praktickými zejména poté, co se k otázce nutné míry individualizace vyjadřoval

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku Elgafaji.

Podle tohoto soudu není nutná indi-

vidualizace v každém případě, je jí zapotřebí tím méně, čím vyšší intenzity je konflikt

v zemi, z níž osoba přichází. Pokud bude civilista vystaven možnosti újmy i jen z dů-

vodu své přítomnosti na území, bude shledán jako hoden ochrany, i když není újma

přímo směřována proti němu. Lze tedy uzavřít, že je možné uvažovat, že se v praxi

daný dokument může vztáhnout na skupiny osob, ale posuzované jednotlivě. Na hro-

madné proudy odpověď nedává, byť je možné, že se osoby v nich budou kvalifikovat

jako potřebné doplňkové ochrany.

Co se týče možnosti vztáhnout daný typ ochrany na válečné uprchlíky, je zřejmé, že

aplikovatelný bude. Dokonce bude okruh chráněných osob širší, než bychom očeká-

vali, pokud bychom použili pro interpretaci pojmu ozbrojený konflikt normy meziná-

rodního humanitárního práva. Díky již výše zmiňovanému rozsudku Soudního dvora

EU ve věci Diakité se ochrana bude vztahovat i na osoby prchající ze situací svévolné-

ho, nerozlišujícího násilí, které nedosahuje intenzity vnitřního konfliktu dle výkladu

tohoto pojmu používaného v mezinárodním humanitárním právu. Zde se ukazuje

možná potřeba položení dalších předběžných otázek, kupříkladu pokud nebude jasné,

zda je možné konkrétní osobu podřadit pod pojem civilista, ježto nebude možné bez

výhrad použít norem mezinárodního práva humanitárního.

Migration, 16. 1. 2015. [online]. Citováno 20. 1. 2015. Dostupné z:

http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/

home/news-and-views/press-briefing-notes/pbn-2015/pbn-listing/migrant-arrivals-by-sea-in-italy.html.

Tamtéž.

Srov. též JÍLEK, D.(ed.) Společný evropský azylový systém: doplňková ochrana. Brno, PFMU, 2007.

Srov. čl. 15 směrnice o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí (…). Slova „

uložení

nebo vykonání trestu smrti

“ jsou nepřesným překladem slov

„death penalty or execution“.

Srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) (velký senát), Meki Elgafaji a Noor Elgafaji proti

Staatssecretaris van Justitie, č. C-465/07, ze 17. února 2009.