113 / 200
111
ní statusy, které jednotliví běženci získávají. Následně se zabývá určením instrumentů
právní ochrany.
V případě Konga a záměrných útoků na populaci s cílem vyvolat migrační vlny
směřující do zón OSN lze o utečencích uvažovat jako o vnitřně přesídlených osobách
(
Internally Displaced Persons
, dále jen „IDPs“). Jediným dokumentem, který na glo-
bální úrovni upravuje jejich status, jsou Řídící principy pro vnitřní přesídlení
17
vy-
pracované v rámci OSN v roce 1998, které však nejsou právně závazné, ačkoli byly
částečně přejaty z národních legislativ a regionálních smluv, např. Úmluvy africké unie
o ochraně a pomoci vnitřně přesídleným osobám v Africe.
18
Při zmíněné
Great Lakes Refugee Crisis
šlo o uprchlíky, jejichž status je upraven
mezinárodním uprchlickým právem. Většina prchajících Hutuů se mohla důvodně
obávat, že by jim ze strany postupující tutsijské armády hrozila persekuce
19
z důvodu
příslušnosti k určité společenské skupině. Tudíž došlo k naplnění článku 1A Úmluvy
o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního posta-
vení uprchlíků z roku 1967
20
(dále též „Úmluva“). Navíc Organizace africké jednoty
(dnes Africká unie) přijala Úmluvu upravující zvláštní stránky uprchlických problémů
v Africe
21
(dále jen „Africká úmluva“), která definici uprchlíka rozšiřuje na „
každou
osobu, jež je v důsledku vnější agrese, okupace cizí nadvlády nebo událostí vážně naru-
šujících veřejný pořádek buď jen v části, nebo v celé zemi jejího původu či státní přísluš-
nosti, přinucena, aby vyhledala útočiště mimo zemi svého původu či státní příslušnosti
.“
22
Takovéto osoby tedy mohou požívat ochrany vyplývající ze statusu uprchlíka.
Problematická situace nastává v případě, kdy utečenci nenaplňují kritéria článku 1A
Úmluvy a přijímající stát nepřijal žádné další mezinárodněprávní smlouvy rozšiřující
definici uprchlíka. Tito běženci jsou „pouhými“ válečnými migranty. Sem bychom moh-
li zařadit většinu těch, kteří utíkají před současným konfliktem v Sýrii. Samotné ne-
bezpečí, že na ně dopadnou kolaterální škody, k udělení statusu uprchlíka nestačí. Tyto
osoby proto obvykle podléhají nespecifické právní ochraně na bázi lidských práv, že-
nevského nebo vnitrostátního práva. Průvodce ochranou uprchlíků Meziparlamentní
unie uvádí: „
Těm, kteří utíkají před ozbrojeným konfliktem, není vždy přiznán status
uprchlíků v přijímajících státech, které neužívají širší definici uprchlíka z Africké úmluvy
17
Řídící principy pro vnitřní přesídlení z roku 1999.
18
ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. 2. doplněné vydání. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, s. 130.
19
Srov.: „
There is no universally accepted definition of ‚persecution‘, and various attempts to formulate such
a definition have met with little success.
“ PHELAN, M., GILLESPIE, J. Immigration Law Handbook. 3.
vydání. New York: Oxford University Press, 2003, s. 930.
20
Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků
z roku 1967.
21
Úmluva Organizace africké jednoty upravující zvláštní stránky uprchlických problémů v Africe z roku 1969.
22
ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 43.