115 / 200
113
Obyčejové právo
Na ochranu běženců lze argumentovat tím, že se některé zásady humanitárního práva
rozšířily jako obyčeje, a tudíž se aplikují i při vnitrostátních konfliktech, a to na všechny
kategorie utečenců. Východisko poskytuje obecná zásada nutnosti rozlišování mezi civil-
ními a vojenskými objekty (pravidlo 7 Manuálu obyčejového práva
27
). Obyčejové právo
tak určuje, že migranti nemohou být využiti jako lidský štít (pravidlo 97 Manuálu oby-
čejového práva). Ovšem „lidský štít“ je chápán povětšinou jako aktivní, fyzické postavení
civilistů před vojenský objekt tak, aby ho svou přítomností chránili. V případě, že se mezi
běžence vmísí bojovník, bude nutné dále rozlišovat situace, ve kterých se jedná o použití
lidského štítu. Pokud by to byl příslušník regulérních ozbrojených složek, poté civilisty
jako lidský štít používá a může se stát cílem útoku, který zasáhne civilisty jako kolate-
rální škodu. Obdobně je možné uvažovat o osobě s tzv. continuous combat function,
jejíž eliminace by představovala pro protistranu značnou vojenskou výhodu. Ovšem
v mnoha případech se jedná o osoby, které nejsou příslušníky regulérních vojenských
složek, nemají continuous combat function a při vmísení mezi civilisty se aktuálně
neúčastní na nepřátelství, tudíž se o použití lidského šítu nejedná.
28
Pravidlo 95 Manuálu potom stanoví zákaz nucené práce, konkrétně zákaz donucení
osob k tomu, aby sloužily, např. vojensky, nepřátelské mocnosti. Toto pravidlo se ale
vztahuje pouze na mezinárodní konflikty a těžko sem podřadíme situaci, kdy někdo
ideologicky působí v uprchlickém táboře a nenásilně přesvědčuje ostatní utečence, aby
se přidali k bojovým jednotkám.
29
Budeme-li předpokládat, že Řídící principy pro vnitřní přesídlení do určité míry
shrnují obyčejové právo, ačkoli nejsou právně závazným dokumentem, pak také v nich
nalezneme ochranu IDPs před vojenským zneužitím. Princip 10, odstavec 2, písm. c)
stanoví zákaz použití IDPs jako štítu. Princip 13 zakazuje rekrutování dětí stejně jako ná-
silné a diskriminační rekrutování IDPs do armády nebo ozbrojených skupin využívající
faktu, že byly tyto osoby přesídleny. Násilné praktiky trestající ty, kteří by odmítli bojo-
vat, jsou zakázány. Samotné nenásilné a nediskriminační rekrutování však zakázáno není.
Z pozice států můžeme také poukázat na pravidlo určující, že stát vědomě nepovolí,
aby jeho území využívali teroristé, či ozbrojené skupiny, páchající útoky na vojenské
a civilní cíle v jiném státě.
30
27
HENCKAERTS, J., DOSWALD-BECK, L. Customary International Humanitarian Law. Vol. I Rules.
International Committee of the Red Cross. Cambridge: Syndicate of the University of Cambridge, 2005,
s. 25.
28
Tamtéž, s. 337-339.
29
Tamtéž, s. 330.
30
Srov. např. BROWNLIE, I. International Law and the Activities of Armed Bands. In: International and
Comparative Law Quarterly, 1958, 7.